Česko a kouření: zpřísní se normy?

Kouření jako zabiják. Podle odhadů zemře kvůli cigaretám ročně v Evropské unii kolem 700 tisíc lidí. K tomu je ovšem nutné přičíst i dalších 80 tisíc mrtvých, kteří údajně zemřou kvůli pasivnímu kouření, tedy kvůli tomu, že žijí mezi kuřáky, kteří na ně příliš neberou ohledy. Evropská unie proto dlouhodobě pomalu utahuje šrouby benevolence k tomuto zlozvyku a jednotlivé členské země sahají ke stále důraznějším protikuřáckým předpisům. Jak je na tom Česká republika?

V České republice v současnosti platí protikuřácký zákon z roku 2006, který zakazuje kouření ve školách, v kulturních zařízeních, v budovách úřadů, na zastávkách a dalších místech. Navíc přináší některá prodejní omezení a stanovuje pokuty za prodej cigaret nezletilým. Od roku 2010 pak mají restaurace povinnost uvádět, zda jsou kuřácké či nikoliv. A zde české předpisy končí. Zákaz, který by omezoval kouření v restauracích, se u nás zatím žádné vládě prosadit nepodařilo. I proto jsme dlouhodobě jedním z nejbenevolentnějších států co se týká kouření v EU. Bruselská organizace Partnerství bez kouře nedávno přišla s kritikou některých evropských zemí, že stále ještě neprosadily dostatečně silné protikuřácké zákony. Společně s námi jsou na tom prý špatně také v Řecku, Rumunsku, na Slovensku a v Rakousku. „Je nepřijatelné, že tolik evropských zemí nedokáže chránit své občany před nebezpečím tabákového dýmu,“ uvedla ředitelka organizace Florence Bertelettiová s tím, že nejde vždy jen o zavádění nových zákonů. Například v Řecku už zákazy mají, nikdo je ale nedodržuje a nikdo ani jejich dodržování příliš nevymáhá. Přitom na benevolenci ke kouření nedoplácí jen dospělí, ale také lidé mladého věku, kteří se velmi brzy dostávají do celoživotní závislosti. Statistiky uvádějí, že u nás pravidelně kouří kolem čtvrt milionu mladých lidí do osmnácti let. Někteří skeptici ale poukazují na to, že toto číslo může být ještě podstatně vyšší.

ZÁKAZ KOUŘENÍ ČEKÁ NA SCHVÁLENÍ

Inspirovat bychom se přitom mohli v zemích, kde jsou mnohem přísnějí normy a k žádným ekonomickým problémům restaurací nedošlo. Například v Portugalsku, Velké Británii nebo Bulharsku platí zákaz kouření v restauracích. Kouřit lze pouze na terase. V Chorvatsku a Švédsku lze kouřit jen ve speciální místnosti, kde se neobsluhuje. Vůbec nejdelší a nejstabilnější protikuřácké zákony mají ale v Irsku. Ovšem i tam si prošli podobnou diskusí, jaká se vede zde. Proti zákazu kouření v restauracích tam kolovaly petice a pořádaly se protesty. Nakonec se ale Irsko stalo první zemí na světě, kde takový předpis vešel v platnost a dnes, po jedenácti letech od tohoto zákazu, už na tom nikomu nepřijde nic zvláštního. Tamní lékaři odhadují, že předpisy zachránily čtyři tisíce lidí, kteří by jinak zemřeli na následky pasivního kouření.

Zda se nakonec k radikálnějšímu kroku a proti vůli tabákové lobby odhodlá i český parlament, se teprve uvidí. Tak či tak podle nové tabákové směrnice Evropské unie, která je podstatně přísnější než současné české zákony, mají státy čas na schválení nových zákonů pouze do poloviny příštího roku. Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček už předložil zákon o úplném zakázání kouření v restauracích vládě. „Věřím, že to projde. I veřejnost už dozrála a žádá si to,“ říká ministr s tím, že jsme v tomto ohledu skutečně zaostali za zbytkem Evropy.

Filip Appl