„Myslím, že budějovické letiště budoucnost má,“ říká hejtmanka Jihočeského kraje Ivana Stráská

Ivana StráskáAčkoliv ženy nemají v politice snadnou pozici, dva rozlohou největší kraje naší republiky mají v čele hejtmanku. Jihočeskou krajskou samosprávu vede sociální demokratka Ivana Stráská, která do křesla hejtmanky usedla půl roku po minulých krajských volbách. Tehdy ho po aféře opustil Jiří Zimola, krajská koalice se obměnila a do jejího čela se postavila dosavadní náměstkyně. Zda bude žena s bohatými zkušenostmi z komunální politiky obhajovat svou funkci v krajských volbách na podzim příštího roku zatím stále není jasné.

Jako všude, i u vás začnu, paní hejtmanko, tématem dopravy. Váš kraj letos investuje do silnic zhruba 400 milionů, od SFDI máte příspěvek na krajské silnice přibližně 200 milionů... Jsou investice do silnic vidět nebo je to málo a potřebovali byste více peněz?

Musím začít tím, kolik těch silnic vlastně máme. Ve vlastnictví Jihočeského kraje je šest tisíc dvě stě kilometrů silnic a máme 1441 mostů, což je velmi náročné na rozpočet. Prostředky na silnice II. a III. třídy, ale i prostředky, které jdou obecně do dopravy, se snažíme stále posilovat. Za loňský rok to bylo 3,7 miliardy korun. V tom je samozřejmě i letiště, musím dodat.

Tyto peníze je nutné posuzovat v čase. Když začnu rokem 2016, tak to bylo 2,5 miliardy korun, v roce 2017 to bylo 2,7 miliardy a za loňský rok tedy zmíněné 3,7 miliardy korun, což je evidentně nejvyšší částka, která kdy do této oblasti v našem kraji šla.

Musím říct, že výdaje, které jdou do silnic II. a III. třídy se skládají z mnoha složek. Ať jsou to prostředky naše, prostředky ze SFDI, peníze z různých evropských nebo státních programů. Je potřeba je sečíst a pak dojdeme k částce zhruba 1,2 miliardy korun, která letos do silnic jde. Ač je to částka zdánlivě vysoká, musím říct, že je to stejně málo. Na silnicích je velký investiční dluh a my ani s takovými prostředky nestačíme tempu jejich zastarávání.

Musíme se ale zároveň pochválit a říct, že komunikace v Jihočeském kraji patří k nejlepším v republice. To netvrdím já, říkají to lidé, kteří k nám jezdí s tím, že podle silnic poznají, že přijeli do našeho kraje.

Hodně rozebíraný je v této souvislosti příspěvek, který na krajské silnice už od dob ministra Prachaře dostáváte od státu. Tyto peníze dostáváte ad hoc, letos (rok 2019, rozhovor vyšel v prosinci - pozn. red.) jste navíc dostali polovinu a se zbytkem jste byli odkázáni na evropské fondy. Mělo by se toto změnit? Měl by stát příspěvek na krajské silnice dát do rozpočtu, měl by vám dát podíl na dani z paliv..?

To je boj, který vedeme dlouhá léta. Nevědět, kolik na silnice od státu bude, pro nás znamená jedno. Musíme mít připravený balík projektů v zásobě a ve chvíli, kdy se dozvíme, že peníze budou, vše spustit. To nás zatěžuje.

Uvítali bychom, a je jedno, jestli by to bylo formou podílu na dani z paliv, jak jsme navrhovali, nebo by to bylo zařazeno do rozpočtového určení daní, aby to byl mandatorní výdaj státu. Aby to bylo zakotveno ve státním rozpočtu a my jsme s tím mohli počítat.

Ten boj povedeme dál. Letos byl mimořádně tvrdý a výsledkem byla, abych to nazvala slušně, plichta.

Další, řekněme, sporný dopravní bod mezi kraji a státem byl letos v oblasti mýtného na silnice I. třídy. Předchozí ministr Ťok vám slíbil nulovou sazbu na vámi vybrané úseky, nový ministr Kremlík tuto dohodu shodil ze stolu. Kraje se logicky bojí, že kamiony budou objíždět placené úseky po jejich silnicích a budou je ničit. Vy to chcete řešit dvojí cestou, jednak chcete prostřednictvím sčítání aut kvantifikovat nárůst dopravy na vašich silnicích a dále chcete iniciovat omezení provozu vozidel nad dvanáct tun. Platí stále tato forma obrany?

Tady bychom mohli použít české přísloví pozdě bycha honit. A my ho už teď honíme. Ono se velmi snadno z Prahy namaluje silnice, kterou zpoplatníme. Uvedu vám příklad z jižních Čech, což jsou silnice I/120 a I/122. To jsou silnice paralelní, jsou ve zhruba stejné kvalitě, jedna je zpoplatněná, druhá ne. Samozřejmě, že z té zpoplatněné 120 budou jezdit na 122. A je třeba se na ní podívat, tam jsou místa, která jsou úzká, místa, která budou tvořit hrdlo. Starostové tam protestují. A ministerstvo si na sebe ušilo pěknou past. Nemůžou dát nulové mýtné, jak jsme podepsali v memorandu, oni nemohou mýtné zrušit, ale nemohou ani zpoplatnit další silnice. To by bylo narušení hospodářské soutěže.

Tam vidím toho bycha a jestli to budeme napravovat sčítáním aut... Alespoň budeme vědět, jak to vypadá, budeme schopni ten stav popsat a vyvodit z toho nápravu. A značky? To také nebude jednoduchý proces, protože k tomu se vyjadřuje několik orgánů a netrvá to právě krátkou dobu. To jsou taková těšínská jablíčka.

V rámci dopravy jsme řešili obecná témata týkající se krajů. Tématem, které se kromě jižních Čech týká jen několika málo regionů, je letiště. To budějovické je prezentované jako někdejší sen bývalého hejtmana Zimoly a zároveň jsem se dočetl, že vy nejste z tohoto dědictví právě nadšená. Jak moc vás jihočeské letiště budí v noci ze sna?

Nebudí. Snažím se problémy řešit v rámci pracovní náplně a samozřejmě, letiště je jeden z velkých problémů. Je třeba říci, že sen o letišti začal v roce 2006, kdy se rozhodlo, že tady bude a byla sepsána smlouva s městem a založena akciová společnost. Ve chvíli, kdy jsme přišli k vládě, bylo proinvestováno zhruba 300 milionů korun a my jsme řešili, zda tuto investici zmařit nebo zda pokračovat.

Ačkoliv jsem nikdy nebyla příznivcem letiště, musím říct, že jsme se rozhodli správně. Byť je dnes letiště dostavěné v situaci, kdy se vynořují otazníky nad budoucností letecké dopravy, domnívám se, že budoucnost má a myslím si, že bude významným faktorem dostupnosti jižních Čech.

Je třeba říct, že budějovické letiště má oproti ostatním obrovský benefit, a to je 300 hektarů pozemků, které jsou okolo. Naše vize Airportcity, tedy souvisejících služeb, které by se na letiště měly navázat, bude pomáhat financím letiště. Druhá věc - udělám všechno pro to, aby letiště nezačalo létat až za dva roky a začalo v nejbližší době. Věřím, že se nám to podaří.

Jižní Čechy, po Praze druhý nejnavštěvovanější region, fenomén Český Krumlov, fenomén Lipno, dostupnost do Rakouska... Myslím, že letiště budoucnost má. Proto mě nebudí ze sna.

Logickým krokem je letiště tlačit do oblasti carga, ale v tomto smyslu jde proti budějovickému letišti kritika kvůli nepřipravenosti. Je možné vůbec tuto časovou ztrátu v nějakém rozumném horizontu dohnat?

Ono to vůbec není jednoduché. Když se podíváte na pozemky, ty jsme koupili loni. A koupili jsme je po vojenském letišti, což znamená likvidaci některých budov, likvidaci starých ekologických zátěží, přípravu sítí... I proto hledáme strategického partnera, protože míra souvisejících investic je obrovská. A my si nemyslíme, že by tyto investice měl primárně dělat kraj. Ale pro strategického partnera to může být velmi zajímavý prostor v souvislosti s provozováním letiště.

Vám vlastní, zejména kvůli gesci, kterou máte na starosti, je téma zdravotnictví. U vás se zdá, že je tato oblast naprosto v pohodě - nemocnice máte ziskové, všechny jsou v holdingu, českobudějovická pravidelně dostává ocenění. Pojďme tedy mluvit o letecké záchrance. Ta se tady poněkud změní, její provozování opustí armáda, soukromník s menšími vrtulníky bude létat z Plané. Jak tuto proměnu, ke které má dojít roku 2021, vnímáte?

To, že skončila záchranka na českobudějovickém letišti a byla přesunuta do Bechyně, byl podle mého politický projekt. Musím ale říct, že s armádou máme velmi dobré zkušenosti, spíš šlo o problém dostupnosti jejích vrtulníků, přistávání na některých místech a tak dál. Teď se vlastně vrátíme o pět let zpátky, kdy byla záchranka z nejmodernějšího heliportu, který jsme pro ni postavili, přemístěna někam jinam. Myslím, že je to rozumné řešení a vzpomínám na svůj marný boj, který jsem vedla.

Šlo i o nutnost zachovat lidské zdroje. Když lékaři, kteří záchranku slouží, odejdou, budeme týmy stavět znova. Proto jsme například celou dobu udržovali lezecký tým, aby mohl, ve chvíli, kdy se to vrátí, nastoupit a znovu fungovat. Říkali jsme si, že to tak jednou musí skončit a jsme rádi, že to tak skončilo. Ale znovu říkám, žádný problém s armádou.

Soukromá společnost, která před armádou leteckou záchranku v jižních Čechách létala, už neexistuje. Bude se tedy muset najít nový provozovatel. Stihne se to vůbec?

To musí vysoutěžit stát. Bude muset a předpokládám, že zodpovědnost lidí, kteří to připravují, je taková, že se to stihne.

Problém celé záchranky je v současné době s nedostatkem lékařů. Co děláte proto, aby se situace zvrátila?

Tento problém se netýká jenom zdravotnické záchranné služby, byť tam ho pociťujeme velmi, velmi silně. V několika málo letech se bude týkat takzvaných obvodních lékařů, v nemocnicích zatím závažné problémy nemáme. Zatím.

V případě záchranky tento problém pociťujeme už řadu let a nebýt externistů, je problém obsadit záchranku lékařem. Během deseti let jsme dobudovali celou síť stanic záchranky, aby byl kraj opravdu pokrytý. Ale stále narážíme na problém počtu lékařů.

Co děláme? Stále se snažíme získávat lékaře nové. Máme grant na vzdělávání lékařů, letos vypisujeme stipendijní program pro studenty medicíny... Ale problém je v tom, že na to marně upozorňujeme léta. Vzpomínám si, že jsme o tom hovořili už za ministra Julínka, kdy jsme upozorňovali na to, že systém vzdělávání lékařů povede k tomu, že bude lékařů nedostatek.

Velmi blízká ke zdravotnictví je oblast sociálních služeb, jejichž financování se letos intenzívně řešilo. Jak jste tu situaci nejen jako hejtmanka, ale také jako žena, během léta vnímala? Jak jste se dívala na to, když se kraje se dvěma ministryněmi dohadovaly o peníze na potřebné?

Možná, že bychom se měli bavit o podstatě problému. V českých zemích se stalo zvyklostí, že se sáhne do platů a mezd a neptáme se, kdo to zaplatí. To se stalo u řidičů, zaplatily to kraje. Totéž se přihodilo v sociálních službách, zaplatí to kraje.

Řešení nakonec bylo takové trochu šalamounské, řekla bych. My jsme se s tím vypořádali tak, že jsme rozdělili to, co jsme od státu dostali a z vlastního jsme přidali, vedle toho, co dáváme obvykle, dalších padesát milionů korun, abychom pokryli potřeby jednotlivých organizací.

Ti lidé, kteří pracují v sociálních službách, dělají neskutečně těžkou práci. Nikdo, kdo tam nebyl, si neuvědomuje, že je to práce těžká fyzicky i psychicky. A opravdu si ty peníze zaslouží. Ale mělo by platit pravidlo, že pokud rozhodnu o navýšení mezd, také řeknu, kde se peníze vezmou. Z toho bychom si měli vzít poučení, ovšem nejsem bezbřehý optimista.

Věta o přidávání povinností bez přidělení peněz zaznívá snad ze všech krajů od dob, kdy kraje vznikly. Bylo to v době, kdy v čele státu byla jiná politická reprezentace než v krajích. Jak je ale, paní hejtmanko, možné, že tento stav trvá i v době, kdy složení vlády je v podstatě totožné s barvou Asociace krajů? Jak si to vysvětlujete?

V politice se pohybuji už docela dlouho a musím říct, že je to vždycky takto. A je úplně jedno, jestli je u moci v krajích jedna skupina a ve vládě druhá nebo se ty skupiny potkají. Pamatuji doby, kdy krajská reprezentace ODS měla spory s vládou ODS, doby kdy reprezentace ČSSD měla spory s vládou ČSSD. Stalo se takovým zvykem, že vláda si chrání svoje zájmy a kraje svoje a ne vždycky se potkají. Asi je to zákonité a důležité je nakonec se domluvit na slušné spolupráci a o to se snažíme.

A nakonec to opravdu funguje?

Někdy ano a někdy ne. Podle situace.

Dostali jsme se k politice. Váš kraj začal volební období v nějaké podobě, pamatuji si ustavující jednání zastupitelstva, které trvalo snad sedm hodin. Dali jste dohromady trojkoalici, pak došlo k určité turbulenci kolem hejtmana Zimoly a od té doby tu máte čtyřkoaliční formát vlády. Funguje koalice dobře?

Myslím, že funguje. Je sice ideově velmi různorodá, ale správa kraje se spíš podobá komunálu, kde víc záleží na lidech než na ideách. Neznamená to, že bychom neměli spory, to je přirozené, ale vždycky jsme zatím našli řešení ke všeobecné spokojenosti.

Jestli se nám daří, to musí posoudit jiní, ale splatili jsme všechny úvěry a nevzali jsme si žádné další. Loni jsme realizovali nejvyšší investice v historii a letos to bude obdobné.

Osobně si myslím, že dohady mají skončit po volbách a pak bychom se neměli rvát a měli bychom jít všichni směrem, který je kraji nejprospěšnější. Proto se snažím i o seriózní spolupráci s opozicí a doufám, že se mi to podaří udržet, i když předvolební rok je vždycky bouřlivější.

Na závěr ještě prosím o vysvětlení jedné anomálie. Zdá se, že hejtmanem Jihočeského kraje se může stát jenom učitel. Tady nikdy neseděl hejtman, který by nebyl původní profesí pedagog...

To je pravda. Učitelé a lékaři mají vždycky velký volební potenciál. A možná to ukazuje, že tady máme mnoho talentovaných kantorů, kteří ještě nenašli své využití.

(mes); foto: Jihočeský kraj

 

Nepřehlédněte

„V civilizované zemi rozhodují o regionálních záležitostech nikoliv jmenovaní úředníci jako za císaře pána ale zvolená samospráva,“

říká v rozhovoru k patnácti letům krajů hejtman Pardubického kraje Martin Netolický

netolickyČeské a moravské kraje slaví patnácté narozeniny. Od doby svého vzniku, kdy jejich úřady fungovaly takřka v polních podmínkách, prošly velkým vývojem a změnily se v sebevědomé samosprávné celky respektované na centrální politické úrovni. O tom všem jsme hovořili v „narozeninovém“ rozhovoru s nejmladším ze současných hejtmanů Martinem Netolickým, který stojí v čele Pardubického kraje.

Krajské noviny na Facebooku

Redakce

Krajské noviny Evropské vydavatelství, s. r. o.
kancelářská budova P8, č.p. 80
533 53 Pardubice – Semtín
redakce@evropskevydavatelstvi.cz
telefony: 466 611 139, 777 100 388
© 2021 Krajské noviny

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie.

Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Akceptuji