„Bez evropských peněz by to nešlo,“

říká o investicích do krajských silnic hejtman Olomouckého kraje Jiří Rozbořil

To že se hejtman Olomouckého kraje Jiří Rozbořil ujal gesce dopravy v rámci Asociace krajů přišlo doslova jako na zavolanou. V květnovém vydání Krajských novin totiž řešíme právě dopravní problematiku a rozhovor se zkušeným sociálnědemokratickým politikem tak byl jasnou volbou. A přestože stěžejním tématem byla doprava, nevynechali jsme ani hodnocení toho, co se ve vedení kraje podařilo či názory pana hejtmana na současnou vládní koalici. 

Před časem jste převzal gesci dopravy v rámci Asociace krajů ČR. Proč jste si ji vzal na starost právě vy a jak vlastně takové převzetí probíhá?

Po odchodu Milana Chovance, který měl dopravní komisi v gesci, se místo uvolnilo a na posledním setkání AKČR mi bylo nabídnuto. Přijal jsem ho, protože považuji dopravu za naprosto klíčovou oblast, na kterou je navázaná zaměstnanost, mobilita pracovní síly a řada dalších odvětví. Vnímám to i z pohledu Olomouckého kraje, kde jsou investice do dopravní infrastruktury pro mě a myslím, že i pro celou radu, prioritní. Protože zvlášť silnice druhé atřetí třídy jsou v dezolátním stavu. V minulosti je kraje převzaly od státu, ale finanční prostředky na ně stále chybí.

A nejde jen o investice do krajských silnic. Jde i o řešení tahů, které jsou v gesci státu a přitom zasahují do chodu jednotlivých krajů. U nás je to R35, D1, někde je to napojení Prahy na Rakousko, Brna na Rakousko, Karlovarsko atd. atd. Na všechny tyto tahy zase navazují silnice druhé a třetí třídy. Další věcí je dopravní obslužnost, což je vlastně v případě Olomouckého kraje sloučení ostatní dopravní obslužnosti a základní dopravní obslužnosti v jeden celek a s tím spojená optimalizace spojů. V neposlední řadě jde samozřejmě i o železniční tratě, které je nutné řešit. V Olomouckém kraji například železniční trať Jeseník – Krnov přes polské území.

Takže těch témat, které máme v rámci dopravy, je celá řada a protože se jimi často zabývám i v Olomouckém kraji, kývl jsem na nabídku předsedy komise v Asociaci krajů.

Vyjmenoval jste hodně věcí, které pod dopravní oblast spadají. Co jsou ale hlavní priority? Ty hlavní věci, které dokážete za tři roky stihnout a ovlivnit?

Za tři roky toho opravdu tolik nestihnete. Ale z dlouhodobého pohledu si  myslím, že je potřeba v návaznosti na výkupy pozemků, územní plány nebo výběrová řízení především vytvořit zákon o liniových stavbách. To by velkou měrou vyřešilo dostavbu hlavních tahů. Kromě toho jsou pak klíčové finance. Na silnicích, které mají ve správě kraje, je dnes obrovský deficit finančních prostředků. A bez nějaké finanční spoluúčasti státu ho prostě nebude možné dohnat. Jen v Olomouckém kraji se tento vnitřní dluh pohybuje mezi dvaceti a pětadvaceti miliardami. Peníze jsou teď tak akorát na to, aby se na jaře zazáplatovaly škody po právě proběhlé zimě. Dál se bez finančních prostředků prostě nedostanete.

Takže je to o tom neříkat, že stát má na starosti jenom jedničky, rychlostní silnice a dálnice. Ve skutečnosti má na starosti v podstatě celou silniční síť a finance od něj by měly jít i do dvojek a trojek. Máme tu Státní fond dopravní infrastruktury, který je apriori používán na státní projekty.  Podle mě by se mělo jednat o tom, aby část spotřební daně, která se posílá do tohoto fondu, šla třeba i na komunikace druhé a třetí třídy. Tady to prostě nesmí být o ideologickém nebo politickém boji levice s pravicí. Jsou to veřejné silnice a i když je mají ve správě kraje, pořád jsou napojené na stát.

Možná trochu odbočím, ale teď tam ten ideologický boj mezi vládou a kraji přece není…

Není, ale vláda má sto dní a to je doba, za kterou se naučíte maximálně tak chodit po ministerstvu a spolupracovat s lidmi, které jste si tam dosadil. Teprve se uskutečňují první jednání.

K tomu mám podotázku: Kraje už mají několikátou samosprávu a každá se potýká s tím, že převzala silnice v podfinancovaném stavu. V jednotlivých krajích se to řeší každé volební období. A každé volební období jsou různé nápady, kde najít peníze. Vy říkáte, ve výnosech ze spotřební daně… 

To je jedna z možností...

A myslíte si tedy, že vůbec existuje - při tom strašlivém množství peněz, které silniční síť potřebuje – šance na to, aby se skutečně vzpamatovala a dostala do nějakého rozumného stavu? Že je možné někde najít model financování, který by silnice utáhnul?

Pro celou Českou republiku může být potřeba na dvojky a trojky odhadem něco mezi 100 a 150 miliardami korun. To podle mě není nereálná suma. Stačí si uvědomit, kolik peněz vracíme zpět do Evropské unie. Spousta věcí se nefinancuje, protože se zastavily projekty. Uvedu příklad: Usilovali jsme o to, aby se realokovalo kolem deseti miliard z problematického OPŽP do dopravy. Jen do Olomouckého kraje by díky tomu šlo kolem 800 milionů korun. Počítali jsme s tím, máme připravené projekty, které mohly být řešeny téměř okamžitě. Bohužel realokace se nekonala a peníze se vrátí do EU… Evropské peníze jsou přitom pro české silnice jedinečnou příležitostí umožňující postavit řadu staveb, které by jinak nestály. A ta priorita by měla být ještě větší. Vždyť na dopravu je navázáno téměř všechno – od cestování do škol nebo k lékaři až po pracovní mobilitu a rozvoj podnikání. Kvalitní dopravní infrastruktura znamená rozvoj krajů a v prioritách vlády a evropských fondů by tak měla být na špici. Dílčí prostředky pak lze určitě získat s pomocí mýtného nebo spotřební daně. Pokud by se tyto prostředky našly a dobře se s nimi hospodařilo, tak by se české silnice z velké části podařilo opravit.

Položím vám teď podobnou otázku jako hejtmanu Šlajsovi v Plzeňském kraji: Obešel by se vůbec kraj bez evropských peněz? Třeba právě v oblasti dopravní infrastruktury?

Neobešel. Evropské peníze byly právě k těmto účelům naprosto ideální, jen se s nimi nenakládalo úplně nejlépe. A teď nemyslím na krajské úrovni, byť i na té se stávaly chyby. Dotační prostředky byly roztříštěny do mnoha operačních programů a odvětví a minimálně třetina peněz z tohoto plánovacího období přišla vniveč, nebo byla špatně investována. I tak je ale nutné říci, že bez evropských peněz by to nešlo.

V tom případě se nabízí otázka: Co až ty peníze z Bruselu nebudou?

Až nebudou, tak ty silnice už budou doufám spravené. (směje se)

No ale přece se budou stále poškozovat...

To budou, ale ne v takové míře. Musíme klást důraz na kvalitu staveb a výběr firem. Proměnných v tom je více, není to jen o penězích. Jde i o to, aby se finanční prostředky smysluplně a dobře investovaly. Abychom nespravovali cesty odnikud nikam, ale abychom začali hlavními tahy, které to potřebují nejvíc a pak se začali blížit k místním komunikacím. Prostě celkově je podle mě peněz dostatek. Jenom je potřeba si udělat strategický plán, jak správně investovat a projekty dobře vysoutěžit. My jsme například v Olomouckém kraji zmapovali 3,5 tisíce kilometrů, které máme ve správě. Na základě toho si vytvoříme jasný plán, podle kterého budeme postupovat. 

Hraje v tom roli i hustota silniční a železniční sítě? V tom smyslu, že si prostě někdy při tom strategickém plánování budete muset kousnout do kyselého jablka a říci voličům: ´Tuhle silnici už opravovat nebudem, protože je její vytíženost malá´ nebo ´Po téhle trati nikdo nejezdí, takže na ní nebudeme dotovat vlaky…´?

Neumím si představit, že bychom nějakou silnici rušili, to ani nejde. Ale můžeme ji z hlediska oprav posunout v prioritách. Teď se často právě opravovala kdejaká silnička, protože byla technologicky nejjednodušší a nedělaly se tahy, kde je průjezdnost a vytížení nejvyšší.

Nemyslel jsem ani tak rušit silnice, jako spíš třeba řešit otázku klasifikace. Třeba převedení silnice třetí třídy na místní komunikaci…

I to se stává. Obce se tomu samozřejmě brání, protože mají ještě daleko méně prostředků než my, ale třeba v případě výstavby obchvatů se to stát může.

V případě železničních tratí je to jinak. Tam pouze objednáváme spoj u dopravce, tratě nerušíme. 

Posunul bych otázku priorit, o kterých se tu vlastně stále bavíme, o úroveň výš. Pravidelně před volbami každý kandidát říká: Tahle naše silnice je priorita, za tu budu bojovat. Vy jste teď v pozici, kdy vystupujete za Asociaci krajů a měl byste se rozhodnout, které ty silniční priority budou výš a které níž. Máte to už rozmyšlené?

To ministerstvo dopravy musí mít dlouhodobou strategii v rámci liniových stavbeb. Samozřejmě tady pro moravské kraje je naprosto prioritní R35. Hejtmani dokonce podepsali memorandum za urychlení výstavby této komunikace, která je důležitá nejen pro Olomoucký a Pardubický kraj, ale i pro Královéhradecký, Zlínský a Moravskoslezský. A vlastně i pro Vysočinu a Jihomoravský, protože těmto krajům R35 jako alternativa k přetížené D1 zásadně ulehčí. Takže v rámci celé republiky je R35 naprosto zásadní. V Olomouckém kraji je to dále dokončení D1, tedy obchvat kolem Přerova. Teď už se snad blýská na lepší časy. Úsek Lipník - Přerov by měl být letos vytendrován a příští rok se snad začne stavět.

Z dalších priorit je to pak silnice z Brna do Vídně nebo D3 z Prahy přes jižní Čechy.

Když jste hovořil o R35: V jakém stavu teď ta silnice je? Protože se řeší už řadu let a neustále se to protahuje. Kdy by mohla stát ta základní stavba?

Mluvil jsem o tom s panem ministrem na Moravském dopravním fóru. Podle něj může být stavba hotová v roce 2021. To je sice smělý plán, ale pokud to půjde dobře, může být reálný.

Pojďme zase o kousek dál. Na začátku jste zmiňoval zákon o liniových stavbách jako svou prioritu. Co přesně má tento zákon přinést?

Měl by řešit hlavní problémy výstavby důležitých silničních tahů. Zatímco na Slovensku trvá doba od začátku projeku do zahájení stavby tři roky, u nás je to zhruba dvanáct let. Zákon by měl všechny průtahy eliminovat – stavba se postaví a až následně se řeší všechny překážky, které by to oddalovaly. Podle mě to je zásadní věc, bez které se nikam neposuneme a časový deficit u těchto staveb se bude nadále zvyšovat. 

Pokročím teď od dopravy a od Asociace krajů spíše ke kraji Olomouckému. Jako hejtman už můžete trochu bilancovat. Co se podle vás za tu dobu, co jste ve vedení kraje povedlo udělat?

Nastupovali jsme s asi pěti základními prioritami. První z nich byla stabilizace hospodaření. Dali jsme si za cíl, že uděláme všechno pro to, abychom si nemuseli minimálně po dobu čtyř let brát úvěr. I když to možná bude těžké v příštím programovacím období EU, protože budou potřeba peníze na kofinancování a předfinancování evropských projektů. Budeme se ale snažit je financovat z vlastních zdrojů. Zároveň se snažíme šetřit. Udělali jsme audit příspěvkových organizací, kudy ročně protékalo 1,5 miliardy a já si troufám tvrdit, že tak 300 milionů neúčelně vynakládaných prostředků dostaneme zpět.

Kromě financí pak platí udržení čtyř základních pilířů – dopravy, sociálních služeb, zdravotnictví a školství. Zdravotnictví máme oproti jiným krajům jednodušší, protože nemocnice pronajímáme a z výnosů nájmu financujeme obnovu našeho majetku. A funguje to. Takže myslím, že zdravotnictví je minimálně do roku 2024, což je termín, kdy končí nájemní smlouva, stabilizované.

Pak je tu samozřejmě školství. Začali jsme hodně řešit potřebnost technického vzdělávání. Můj předchůdce zavedl stipendia na učňovské obory, my teď zavádíme stipendia i na technické střední obory. Podle přihlášek je vidět, že se zvýšil zájem o technické vzdělávání a nerovnováha se pomalu začíná narovnávat.

Doprava je bohužel během na dlouhou trať. Hodně jsme investovali, i v tomto roce půjde do dopravních staveb s využitím evropských fondů přes miliardu. Čeká nás vyladění dopravní obslužnosti, která se tu řadu let neřídila. To bude velký úspěch, pokud se nám to podaří v tomto roce nastartovat.

Sociální služby čekají také velké změny. Netroufám si ani odhadnout, co nastane s přechodem sociálního financování na kraje, které má být od 1.1. příštího roku. V systému chybí dvě miliardy a zatímco dnes se říká: ´To stát´, od nového roku budou všichni říkat: ´To kraje´. Opět to souvisí s tím, že se všechny průšvihy přesunuly na kraje, ale ruku v ruce s tím už nešly peníze na jejich řešení. Takže uvidíme, jak to se sociálními službami bude dál. 

Vy jste také udělal na kraji nějaké personální změny, je to tak?

Ano. Odvolal jsem, se souhlasem ministra vnitra, ředitele krajského úřadu. Všichni jsou přesvědčeni, že za všechno může hejtman, ale nikdo už nevnímá pravomoci ředitele úřadu, který je vykonavatelem státní správy. Pro samosprávu je stěžejní programové prohlášení a státní správa by jí k tomu měla vytvářet servis a podmínky. K některým změnám proto došlo i na pozicích vedoucích odborů. A musím říct, že ku prospěchu.

A jak by to podle vás mělo být správně? Měl by mít tedy všechno na starosti hejtman?

Neříkám, že je to nastaveno špatně. Státní správa si musí ale uvědomovat, že je servisním orgánem pro samosprávu, jejíž prioritou je splnění programového prohlášení. Pokud si úředníci budou stavět hlavu s tím, že oni tu jsou přeci na doživotí a my jen na čtyři roky, tak se z politického vedení kraje stane onuce a vy neuděláte vůbec nic. Proto musel pan ředitel odejít. Takže není nutné, aby všechno řídil hejtman, ale musí to oboustranně fungovat.

Předtím jste narazil na problematiku financování sociálních služeb, které by mohlo být velkým problémem. Já si trochu říkám, že by ale řešení těchto problémů mělo být dneska přece jenom snazší pro vás, když máte vlastně z velké části svou sociálnědemokratickou vládu. Protože dříve, když byl premiérem Petr Nečas, si všichni hejtmani stěžovali, že chodí na vládu, která je neposlouchá...

To je pravda. V minulosti probíhal absolutně bratrovražedný ideologický boj. Nebylo to ani tak o Nečasovi, jako o ministru Kalouskovi, který vyhlásil finanční boj krajům. Korekce v rámci ROPu, kde byla najednou všechno naše vina, je jen jeden příklad za všechny.

Dneska...Vláda má za sebou tři měsíce. Hodnocení toho, co udělala nebo neudělala je předčasné. Protože jsem původním povoláním strojař, tak mám rád, když z nějaké činnosti vypadne pomyslné ozubené kolo, zapadne do jiného a celé soukolí se začne otáčet. Co se týká vlády, zatím nemohu říci, že by nějaké vypadlo. Je to spousta proklamací a spousta věcí, které jsou v budoucnu možná realizovatelné, ale zatím nemohu říci, že by si to dokonale sedlo.

Další věc je ta, že ačkoliv máme sociálnědemokratického premiéra, tak veškeré silové rezorty mají bohužel naši koaliční partneři. Ať už jsou to finance, doprava, životní prostředí. Bez těchto rezortů je to těžší a vy musíte komunikovat i s ministry, kteří říkají, že nejsou politici, že jsou manažeři. ČSSD má mimo jiné resorty, ve kterých se z minulosti nashromáždilo mnoho nedořešených problémů. Sem patří sociální služby a zdravotnictví. Škody v těchto resortech nelze vyřešit ze dne na den. Pevně věřím, že ČSSD na vládní úrovni  a ve spolupráci s kraji negativní vnímání sociálních služeb a zdravotnictví co nejdříve změní. Pohybujeme se v rámci možností koalice.

Nemůže vás to stát politické body? Bylo tady období, kdy hejtmani říkali: Nám tady jdou ty věci ztuha, protože proti nám stojí političtí protivníci a vláda nám nepřeje. Teď mají sociálnědemokratičtí hejtmani svého předsedu vlády a volič může očekávat, že se domluvíte, problémy se začnou řešit a vše půjde hladce. Jenže pokud to tak hladce nepůjde a vy nenajdete společnou řeč s vašimi i koaličními ministry, nemůže vás to u voličů poškodit?

Musíme prostě hledat řešení a jednat. Na zasedání Rady Asociace krajů České republiky ve Středočeském kraji a přišel pan ministr Babiš a racionálně uznal, že kraje potřebují navýšení 3,5 miliardy. Veřejně to slíbil a v rozpočtu se to pravděpodobně objeví. Paní ministryně Jourová je ve vztahu k evropským fondům si velice komunikativní a velice vstřícná. Zatím je komunikace s jednotlivými ministry prostě na dobré úrovni a to je ten zásadní rozdíl oproti minulé vládě. Místo klacků pod nohy je to o diskusi, hledání financí, o shodě a v případě ministrů z nové strany možná i o poznávání toho, že všechno není tak černobílé, jak říkali před volbami, že se stát nedá řídit jako firma.Důležité nicméně je, že zatím komunikujeme na všech úrovních a shodu je, dle mého, možné najít. 

Pojďme ještě zpět ke kraji. Chtěl bych se dotknout také tématu nezaměstnostnosti, která je velkým problémem Olomouckého kraje a zaměřit se na lákání investorů do regionu. Daří se do kraje lákat nové firmy?

Na začátek musím říct, že se nezaměstnanost snížila na 9,3 procenta, což je velice dobré. K otázce - Musíme vycházet z geografického rozložení kraje. Největší nezaměstnanost je na Jesenicku a samozřejmě na Jesenicko přes kopec investora nikdy nedotáhneme. Kdo říká, že tam přijde investor a zaměstná tam dva tisíce lidí, tak žije na obláčku a nikdy se to nestane. Takže je nutné specifikovat konkrétní oblasti a podle toho se snažit je podporovat. Jesenicko bylo postaveno na zemědělství, pastevectví, lesním hospodářství a teď i na cestovním ruchu. Tato odvětví je potřeba rozvíjet. Není to totiž pouze o vytvoření pracovního místa, ale i o prostředí, ve kterém je vytvořeno. Dneska se mladí lidé stěhují do center a regiony postižené nezaměstnaností se vylidňují. Firmy v dané oblasti tak často paradoxně nemají dostatek kvalifikovaných pracovníků.

Jinak se ale samozřejmě snažíme s tvorbou pracovních míst pomáhat. Jednáme s Czech Investem, vytváří se průmyslové zóny. Nedávno jsem psal panu ministrovi Mládkovi, aby se zaměřil na odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu. Ty se totiž enormně zvýšily, což absolutně devastuje průmyslové zóny. Na jedné straně držíme kvalitní půdu pro zemědělce, na které oni stejně budou pěstovat řepku, na straně druhé těmito odvody snižujeme možnost vstupu investora.

To lze velmi pěkně propojit i s dalším velkým dopravním tématem. Vy jste tu měl na návštěvě pana prezidenta, se kterým jste se bavil i o jeho velkém tématu, kterým je plavební kanál Dunaj - Odra - Labe. Jaký je na to váš názor, co jste na to panu prezidentovi řekl?

Řekl jsem mu, že bych souhlasil s kanálem Labe - Odra. To je celkem bezproblémový tah. Samozřejmě by bylo potřeba vyřešit spoustu věcí, protože technicky by to bylo velké a náročné dílo, ale je to realizovatelné. Hůř už si dovedu představit Labe - Dunaj. To je přece jen z mého pohledu už trochu scifi. Ale kanál Labe - Odra je určitě reálný a třeba z pohledu zaměstnanosti by to byl velký přínos. Že se v tom angažují ekologičtí aktivisté…ti budou vždycky. Takže v tomto směru jsem před panem prezidentem vyjádřil projektu podporu.

S hejtmanem Jiřím Rozbořilem hovořil Filip Appl