Jak na odpady? Hlavně třídit, zní z krajů

Boj o postupné zlepšování životního prostředí se tradičně odehrává hned na několika frontách. A zatímco s emisemi z továren nebo se znečišťováním oceánů toho člověk v České republice příliš nezmůže, minimálně ve věci nakládání s odpady to má každý ve svých rukách. Každý z nás může přispět k ochraně životního prostředí tím, že bude poctivě třídit své odpady. S motivací a s ulehčením třídění pomáhají i jednotlivé kraje a obce. A přestože se situace zlepšuje, stále je to ještě běh na dlouhou trať.

Podle Českého statistického úřadu vyprodukuje Česká republika ročně kolem 24 milionů tun odpadů (Ministerstvo životního prostředí používající jinou metodiku uvádí ovšem číslo překračující 30 milionů tun). V rámci Evropské unie, která vygeneruje ročně dokonce více než 2,5 miliardy tun, to sice není nijak zvlášť vysoké číslo, ale i tak jde o nemalou zátěž, která se navíc každoročně opakuje. Snaha snižovat negativní dopady vyprodukovaných odpadů přichází už v počátcích devadesátých let, ale až s příchodem nového tisíciletí se rozjíždí naplno a nastává celospolečenská diskuse o prospěšnosti třídění a recyklace odpadů. Mnozí lidé dokonce věří, že zásadním zlepšením prevence a recyklace odpadů by nemělo dojít jen ke zlepšení životního prostředí, ale i k ekonomickému oživení. Pokud by se zásadním způsobem zlepšil podíl recyklace, znamenalo by to podle některých analýz v příštích dvaceti letech až 860 tisíc nových pracovních míst v Evropě.

A jak se prozatím třídění odpadu v České republice daří? Podle dostupných statistik se zdá, že velmi dobře. Za rok 2015 vytřídil každý občan České republiky v průměru téměř 42 kilogramů plastů, skla, papíru a nápojových kartonů, což je čtyřikrát víc než v roce 2000 a nás to řadí v evropském srovnání na přední příčky. „Z hlediska oficiálně reportovaných měr recyklace Česká republika patří k úspěšným státům – míra třídění obalových odpadů roste, systém je nákladově efektivní a funguje transparentně,“ vysvětluje Jonáš Rais, analytik Centra ekonomických a tržních analýz, které nedávno vydalo zprávu o systému třídění v ČR.Podle něj máme dokonce lepší systém než sousední Německo, které je přitom často dáváno za vzor.

ÚSPĚŠNÁ SPOLUPRÁCE

V České republice zajišťuje systém třídění, recyklace a využití obalových odpadů Autorizovaná obalová společnost EKO-KOM, a.s. Firma, která vznikla v roce 1997 a byla založena průmyslovými podniky vyrábějícími balené zboží., provozuje stejnojmenný systém, založený na spolupráci průmyslových podniků, měst a obcí zajišťuje, aby odpady z použitých obalů byly spotřebitelem vytříděny, svezeny sběrovou technikou, dotříděny a konečně využity jako druhotná surovina. Hlavním partnerem jsou pro ni především obce a samozřejmě i jednotlivé krajské samosprávy. „EKO-KOM spolupracuje s kraji dlouhodobě, ty nejstarší projekty mají deset, dvanáct roků. Snažíme se společně realizovat jednak cíle, které mají odpadová hospodářství krajů, tak samozřejmě i cíle, které mají jejich obce v oblasti třídění a využití recyklace komunálních odpadů,“ vysvětluje ředitelka oddělení využití odpadů společnosti EKO-KOM Martina Vrbová s tím, že spolupráce funguje na všech úrovních výborně. To potvrzují ostatně i zástupci krajských samospráv. A ačkoliv se výsledná spolupráce samozřejmě liší kraj od kraje, hlavní část je všude stejná: Zkvalitnění systému třídění v kraji a propagace správnosti třídění. „Součástí dohod o vzájemné spolupráci je realizace rozsáhlé informační kampaně zahrnující soutěže pro děti i dospělé, školení veřejné správy i publicitu v tisku,“ vysvětluje například za Zlínský kraj náměstek hejtmana zodpovědný za životní prostředí Ivan Mařák.

V tomto směru je klíčová hlavně každoroční soutěž O křišťálovou popelnici, ve které soupeří města a obce v objemu vytříděného odpadu a také samostatné soutěže v jednotlivých regionech. Vítězem křišťálové popelnice za rok 2015 se stal Ždírec nad Doubravou z Vysočiny, který na pomyslném trůnu vystřídal Dvůr Králové nad Labem. Na druhém místě se umístilo město Třemošnice z Pardubického kraje a na třetím pak tradičně velmi úspěšná Olomouc.

MEZI KRAJI JSOU ROZDÍLY

Soutěže, pomoc obcím s pořizováním kontejnerů, vlastní weby zaměřené na třízení a vzdělávací a kulturní projekty, které třídění podporují. To jsou hlavní nástroje regionů. Díky nim a díky propagaci na celostátní úrovni jde křivka vytříděného odpadu v průběhu let jasně směrem nahoru. Od roku 2002 se výtěžnost znovu zpracovatelných odpadů zlepšila o desítky procent. Některé regiony jsou na tom ovšem lépe než jiné. Na špici žebříčku se již několik let drží Pardubický kraj. Krajský radní pro oblast životního prostředí Václav Kroutil věří, že recyklace a oběhové hospodářství je budoucností Evropy a kraj na to proto myslel i v novém koncepčním dokumentu. „V plánu, který byl schválen na období 2016 – 2025, klademe především důraz na předcházení vzniku odpadů. Pokud již odpady vzniknou, tak prosazujeme jejich znovupoužití a materiálové využití. Dalším krokem v hierarchii je recyklace odpadů. Až poté následuje jejich energetické využití,“ říká s tím, že spalování a skládky jsou až poslední možností. Velmi dobře si z hlediska třídění stojí také Královéhradecký a Olomoucký kraj, kde je velkým tahounem i krajské město. Podle primátora Olomouce Antonína Staňka je klíčem samozřejmě dostupnost kontejnerů a také postupné zvyšování motivace a ochoty lidí třídit. „Olomouc byla například průkopníkem v zavádění třídění nápojových kartonů do speciálně určených sběrných nádob či ve sběru bioodpadů ve vybraných městských částech. Velkou pozornost věnujeme rovněž ekologické výchově na školách, ale i v rámci osvěty zaměřené na všechny věkové skupiny obyvatel,“ jmenuje některé kroky, které v této oblasti Olomouc v minulých letech učinila. Samozřejmě stále je kam jít. V Ústeckém či Jihomoravském kraji jsou obce v třídění zmíněných odpadů pod celorepublikovým průměrem a tedy v pomysleném srovnání krajů na chvostu, ale také se zlepšují. Například Jihomoravský kraj obsadil pomyslnou šestou příčku ve srovnání meziročního zlepšení, zejména v třídění plastů. Celkově si oproti roku 2014 polepšil o 2 kilogramy vytříděných odadů na obyvatele a rok. Ústecký kraj se zlepšil také a sice o kilogram a půl. Toto potvrzuje že v třídění odpadů situace rok od roku zlepšuje.

NOVÝ ZÁKON ZA DVEŘMI

Jenže některé organizace poukazují na to, že třídění u nás není ani zdaleka tak dobré, jak se zdá a že při použití jiné metodiky dostaneme daleko horší čísla. Podle zástupců Hnutí Duha má co zlepšovat především stát a ministerstvo životního prostředí. To v současnosti připravuje nový zákon o odpadech, který by měl zvýšit míru recyklace do roku 2020 na 50 procent a připravit naši zemi na zákaz skládkování, který by měl nastat v roce 2024. „Zmíněný zákaz skládkování recyklovatelných a využitelných odpadů má v mnoha evropských státech prokazatelně pozitivní vliv na recyklaci. Navíc je impulsem pro podnikatelský sektor a investory, aby zde kapacity na třídění začaly stavět,“ říká náměstek ministra životního prostředí Jaromír Manhart s tím, že v ČR díky tomu může vzniknout až 40 tisíc pracovních míst. Jenže zástupci Hnutí Duha jsou přesvědčení, že nový zákon povede hlavně k většímu spalování odpadů. „Vláda slíbila, že nový zákon o odpadech přesune odpady ze skládek do recyklace. Ministr Brabec však předkládá zákon, který přesunuje odpady ze skládek do spaloven. A dokonce šmahem zamítá návrhy, které by recyklaci zvýšily. S částí zastánců recyklace dokonce jeho úředníci návrhy odmítají diskutovat,“ říká odpadový expert Hnutí DUHA Ivo Kropáček. To na nedávné konferenci Odpady a obce 2016 konané v Hradci Králové náměstek ministra životního prostředí Jaromír Manhart odmítl, když v diskuzi o návrhu zákona mimo jiné řekl: „Sešlo se nám tisíc připomínek, což není nijak závratné číslo, čekali jsme jich větší množství. Komunikovali jsme je s největší možnou otevřeností a chceme v tom pokračovat. Jsme případně připraveni s předložením zákona počkat.“ Komunikaci nad novým zákonem s ministerstvem životního prostředí potvrdil i předseda Sdružení místních samospráv ČR Stanislav Polčák. „Nemůžeme si stěžovat, že bychom nebyli informováni,“ uvedl Polčák. „K návrhu zákona jsme uplatnili celou řadu připomínek. Očekáváme, že se námitky vypořádají odbornou argumentací a případným zdůvodněním, proč se tyto připomínky nepřijímají.“ Filip Appl