Sloučení nemocnic byl správný krok

Martin Netolický usedl do čela kraje před čtyřmi roky těsně po svých třicátých narozeninách. Čtyři roky vládl v kraji v poklidu, koalice složená z vítězné ČSSD, Koalice pro Pardubický kraj a Strany práv občanů, se vyhnula třenicím a dohadování a byla jednou z nejstabilnějších v republice. „Na příkladu krajského zastupitelstva je vidět, že po celou dobu bylo jednotné a bez jakýchkoliv problémů, které by bránily rozvoji kraje. Totéž samozřejmě platí pro krajskou vládnoucí koalici,“ uvedl v rozhovoru pro Krajské noviny Martin Netolický.

Co považujete za největší úspěch během vašeho mandátu?

Za velký úspěch považuji především stabilizaci krajského zdravotnictví a sloučení pěti samostatných nemocnic do jedné akciové společnosti. Daří se nám také oddělit rozpočet kraje a nemocnic, aby případné ztráty, ke kterým zatím nedošlo, nebyly hrazeny z krajského rozpočtu. Byť jsme nikde nerozhlašovali manažerský přístup, tak se tímto způsobem dávno chováme. Manažer je pro mne dobrý organizátor, který je schopen udávat směr. A to se nám daří, jelikož jsme zamezili plýtvání veřejných prostředků a zlepšili chod našich nemocnic. Vztahuje se to ovšem také na další oblasti. Každoročně se nám také daří udržovat krajský rozpočet v přebytku a to i několika set milionů korun. Celých osm let vlády pod vedení ČSSD také snižujeme dluh, který nám přenechalo pravicové vedení kraje. Obdobně jsme byli úspěšní v oblasti investic, které nyní dosahují pěti miliard korun, přičemž v předchozím období jsme dosáhli částky tří miliard. V kraji jsou tyto finance vidět na opravených školách, nemocnicích, ale také kilometrech silnic II. a III. třídy.

Jak hodnotíte spolupráci s ostatními hejtmany, s kolegy z vrcholné politiky a se zástupci měst a obcí?

Z obecného hlediska jsem se vždy snažil se všemi kolegy jednat jako s rovnocennými partnery, což je dle mého názoru nezbytným předpokladem pro korektní a úspěšná jednání. Na příkladu krajského zastupitelstva je vidět, že po celou dobu bylo jednotné a bez jakýchkoliv problémů, které by bránily rozvoji kraje. Totéž samozřejmě platí pro krajskou vládnoucí koalici. Na příkladu některých měst vidíme, že pokud není koalice jednotná, brodí se ve svých vnitřních problémech, tak ani městu samotnému to neprospívá. Například v Pardubicích tak není výjimkou, že jednání zastupitelstva trvají i více jak osm hodin, a poté se svolávají mimořádná jednání, která končí po několika minutách. To se v rámci krajského zastupitelstva nikdy nestalo, jelikož je plné lidí, kteří dokáží rozhodovat s nadhledem a ne pouze prosazovat určité místní zájmy.

Co jste chtěl během svého mandátu prosadit, ale nevyšlo vám to?

Dlouhodobým problémem, který však není v gesci kraje, je fakt, že se dosud nepostavil ani jediný kilometr silnice D35. Přetíženost stávající komunikace I/35 je enormní, a proto jako kraj alespoň řešíme celou řadu opatření pro zvýšení bezpečnosti. Mimo jiné jsme iniciovali studii, která by znamenala rozšíření některých úseků na střídavé třípruhy. Některé z nich by měly být realizovány již v příštím roce. Problém je v tom, že jsou to opatření, která neřeší hlavní problém, a to převedení komunikace mimo sídla, tedy do trasy D35 v celém úseku Opatovice nad Labem – Mohelnice.

Co podle Vás Pardubický kraj nejvíce potřebuje?

Již jsem zmínil problematiku silnice D35. Tu skutečně považuji za palčivý problém celého kraje. Nejedná se totiž o lokální problém města či okresu, ale skutečně celého kraje, kterým má tato komunikace procházet. Jediným posunem, který za dobu svého působení v čele kraje vnímám, je přejmenování z R35 na D35, což je velmi málo a není to ani úsměvné.

Dlouhodobě se také jako kraje snažíme zajistit stabilní financování silnic nižších tříd, které kraje získaly do svého majetku, avšak z rozpočtu je velmi těžké zajistit i prostou přirozenou obnovu, natož větší investice. V letošním roce jsme také pomocí legislativní iniciativy upozornili na nutnost narovnání rozpočtového určení daní pro obce do roviny, která panovala v roce 2012, než tehdejší Nečasova vláda obcím peníze sebrala. Ekonomická situace státu je nyní velmi dobrá, a proto je čas peníze vrátit zpět, a to především také kvůli tomu, že současné nastavení evropských fondů neumožňuje financovat celou řadu staveb včetně rekonstrukcí silnic III. třídy, místních komunikací, domovů pro seniory, sportovišť či veřejných prostranství. Tento výpadek dokáží nahradit pouze finance přidělené obcím přímo.

Jak vnímáte červnové rozhodnutí Nejvyššího soudu v případu nároku řádu kapucínů na klášter v Opočně? Může toto rozhodnutí vytvořit jakýsi precedens, který by mohl pomoci i ostatním krajům v žalobách od církví?

Od počátku říkáme, že církevní restituce se krajů netýkají, jelikož ze zákona nejsme povinnými osobami k vydání majetku na rozdíl od státu a jeho organizací. Přesto byly na kraje ze strany církví podávány určovací žaloby, kterými měl být zpochybněn samotný způsob nabytí majetku kraji na základě zákona při vzniku krajů. Málokdo si však vzpomněl na to, že vedle vydání majetku stát poskytuje pravidelnou finanční náhradu, která měla mimo jiné kompenzovat nárok na sporné věci. Naštěstí Nejvyšší soud ČR rozhoduje logicky. Jiné rozhodnutí jsem osobně ani neočekával. Pardubický kraj tedy nebude vydávat ani těch několik movitých věcí včetně sošek a obrazů, o které církve neoprávněně žádaly. Lukáš Zitka