Jihočeský kraj

Národní park již více než 15 let revitalizuje rašeliniště, potoky a mokřady

V Národním parku Šumava začala revitalizace dalších potoků, rašelinišť a mokřadů.   Systematická revitalizace na území národního parku Šumava začala již v roce 1999. Od poloviny července letošního roku pokračují práce na rašeliništích u Zhůřského potoka, na Žlebském potoce a okolních mokřadech a na Jedlovém potoce nedaleko Soumarského mostu.

V roce 1999 započala Správa Národního parku Šumava s revitalizacemi na Kamerální slati nedaleko Roklanské chaty. Od té doby obnovila 590 hektarů rašelinišť a bylo zablokováno na 62 kilometrů odtokových kanálů. „Na celé Šumavě je přibližně 6000 hektarů rašelinišť, a téměř dvě třetiny z nich byly v minulosti odvodněny. S vysoušením se začalo už v 19. století, ale nejsilnější zásahy byly provedeny v 70. a 80. letech minulého století. Hlavním důvodem odvodňování bylo především zvýšení produkce dřeva z lesa nebo údržba zemědělské půdy,“ vysvětluje dřívější důvody odvodňování rašelinišť botanička Iva Bufková a dodává: „Bohužel, každé odvodnění rašeliniště poškozuje. Pokud je dostatečně silné, může rašeliniště v průběhu několika desítek let i zaniknout a kromě jedinečného biotopu tak zmizí i plocha, která působí jako přirozená zásobárna vody hlavně v obdobích sucha. V minulosti bylo na Šumavě odvodněno zhruba 4000 hektarů rašelinišť, a i když ne všechny kanály jsou pro rašeliniště likvidující, je to dosti významná změna pro krajinu.“

V devadesátých letech minulého století byl proveden průzkum, který zjistil, že k obnově je vhodných zhruba 2000 hektarů rašelinišť a mokřadů. Více než čtvrtina z nich je dnes již revitalizována. K tomu ještě Správa Národního parku Šumava revitalizuje kilometry napřímených potoků. Letos se dostaly na řadu Žlebský a Jedlový potok a okolní mokřady a rašeliniště na Zhůřském potoce. Revitalizace probíhá od 15. července a dokončena by měla být v listopadu letošního roku. „Rozpočet těchto akcí je dohromady 10,7 milionů korun, jsou řešeny subdodavatelsky a jsou plně hrazené z dotací státního fondu životního prostředí,“ říká Jan Dvořák, mluvčí Správy Národního parku Šumava.

PRÁCE S MAXIMÁLNÍ OPATRNOSTÍ

S ohledem na výjimečné prostředí, ve kterém revitalizační práce probíhají, je vše prováděno s maximální opatrností a šetrností. Převážně se pracuje ručně. Jen tam, kde to podstata úkonu neumožňuje, se používá technika. Opět se ale jedná o tu nejšetrnější možnou, například o odlehčené „bahenní“ bagry s širokými pásy, které běžně pracují v bahnitých dnech při čištění rybníků. Tyto speciální bagry byly použity například při revitalizaci Černohorského močálu v loňském roce, kde byly extrémně velké povrchové kanály s hloubkou až 2,5m a šířkou 7m a byly do nich svedeny odtoky z mnoha pramenů z navazujících lesních rašelinišť.

„Právě takto poničená rašeliniště se nutně musí revitalizovat. Jejich degradace totiž začíná už při mírném poklesu podzemní vody v řádech centimetrů. Nejen, že tím zachráníme jedinečný biotop, který se ve střední Evropě vyskytuje vzácně a pro Šumavu je jedním z nejvýraznějších fenoménů, ale vrátíme rašeliništím a mokřadům i jejich schopnost retence čili zadržení vody hlavně v obdobích sucha. Revitalizacemi potoků zase vracíme k normálu odtokové poměry a podporujeme retenci vody a zmírnění odtoků hlavně při extrémních deštích,“ vysvětluje Iva Bufková.

Letošní rok není však zdaleka posledním, ve kterém se na Šumavě revitalizuje. Pro nadcházející roky jsou připravené další akce, patří k nim například revitalizace v oblasti Filipohuťského polesí, na Ptačí slati nebo na Uhlíkovském potoce ve Vltavském luhu. Jana Bartošová