Archeologové procházejí tisícovky nálezů pod budoucí dálnicí

Tisíce nálezů získaných při první etapě archeologického průzkumu pod D11 se v současné době myjí, třídí a dostávají svá čísla. „Největší kus práce se nyní děje na hradecké univerzitě, která se zabývá každým nalezeným kouskem a zpracovává databázi pro Muzeum Hradec Králové. Stále ale zhruba 50 lidí pracuje v terénu tam, kde to v I. etapě průzkumu nebylo možné. Pořád objevujeme nové a nové nálezy,“ říká Milan Švábl ze stavební společnosti SOVIS CZ.

Ve druhé etapě záchranného archeologického průzkumu pod plánovanou dálnicí D11 na Jaroměřsku se nyní zkoumají plochy pod silnicemi, obslužnými cestami nebo plynovody. „Jde o pokračování průzkumu pod velkou stavbou, kdy byla určitá místa, která musela být až do zahájení stavebních prací vynechána. Někde šlo například o průzkum pod jedinou obslužnou cestou, který nemohl být zahájen dříve, než vznikne jiná přístupová alternativa,“ doplňuje Milan Švábl. Současné nálezy dotvářejí mozaiku z první etapy průzkumu. Svá svědectví nyní vydávají v první vlně vynechané části z 25 km dlouhého a 60 m širokého pásu budoucí dálnice D11 na Jaroměřsku. Mnohé nálezy pocházejí až ze 7. tisíciletí před Kristem až po sedmiletou válku nebo válku o bavorské dědictví v 18. století. Odkryté části neolitického sídliště dosvědčují přítomnost kultury s vypíchanou keramikou. Podle enormního množství nalezených kamenných artefaktů, jako jsou třeba kamenné nože, škrabky, sekyrky a různé úštěpy, se archeologové domnívají, že se na zkoumaném území nacházela obchodní stanice s kamennou industrií. S nadsázkou řečeno „hobby market z doby kamenné“. V současné době se na pracovišti Univerzity Hradec Králové nálezy myjí, třídí, provádí se jejich základní konzervace a jsou z nich rekonstruovány původní tvary. Každý střep tu dostává své číslo a stává se součástí databáze nálezů. Takto zpracované nálezy budou později předány Muzeu Hradec Králové. Vítanými nálezy jsou i novověká vojenská ohniště s „obrubníkem“ na sezení nebo zlomky hliněných dýmek. „Moderní historie není paradoxně zase tak dobře popsaná. Archeologie se jí věnuje relativně krátkou dobu. O běžném životě obyčejných vojáků ze 17. – 18. století toho z historických pramenů zase tolik nevíme a právě archeologie umožňuje nahlédnout do každodennosti běžného života nejen vojáků z této doby,“ komentuje nálezy vedoucí terénního oddělení katedry archeologie FF UHK Ladislav Rytíř. Terénní výzkum potrvá až do konce října příštího roku.

Díky technologickému vývoji v archeologii jsou techniky výzkumu čím dál důmyslnější. Archeologové mají k dispozici celou řadu metod, jak před zahájením detekovat přítomnost archeologických situací. Vychází se jednak ze starších výzkumů na daném území a dále se využívají tzv. nedestruktivní metody prospekce, které umožňují nahlédnout pod zem, aniž aby se muselo „kopnout“. Jedná se např. o geofyzikální průzkum, letecké snímkování, povrchové sběry atd. Vznikne tak jakási archeologická mapa území, která v sobě obsahuje místa pravděpodobného výskytu archeologických nálezů. Moderní metody se používají i při samotném výzkumu pro dokumentaci zachycených situací. Kombinují se přitom různé techniky jako je 3D foto, letecké snímkování nebo záběry z dronu. V kombinaci s terénní kresebnou dokumentací a geodetickým zaměřením všech odkrytých archeologických objektů pak vzniká detailní plán celé zkoumané plochy. Neodmyslitelnou součástí výzkumu je i mezioborová spolupráce hlavně s přírodovědnými obory. Získané vzorky např. části výplně objektů, vzorky půd z prostoru výzkumu atd. v sobě totiž obsahují zbytky semen, pylů, uhlíky či ulity drobných živočichů, z nichž se dá odvodit klima, zvyky někdejších obyvatel nebo třeba plodiny, které pěstovali. Na výzkumu se tedy podílejí i antropologové, přírodovědci – paleobotanici nebo zoologové a další. Chemici analyzují výplně nádob a identifikují, co v nich bylo uskladněno. Spolehlivě například odhalí mléčné produkty. Intenzivní badatelská činnost trvá minimálně dva roky po vyjmutí nálezů ze země, ale běžně zabere i několik následujících let a poté se k popsaným skutečnostem výběrově vrací i několik příštích generací. „Během výzkumu kompletujeme mozaiku historického období a zodpovězení jedné otázky vyvolá běžně několik dalších. Nyní se třeba vracíme k výzkumům starým 100 let,“ říká Ladislav Rytíř. Nálezy nepůvodní kamenné suroviny a nástrojů vzbuzují například otázky, odkud přesně se sem dostaly, kde jinde jsou rozšířeny nebo jakým způsobem se zpracovávaly. V současnosti je 90 % všech prováděných průzkumů z kategorie záchranných, což souvisí se stavitelským boomem po roce 1989. „Co může zůstat pod zemí, nechť tam zůstane, neboť za dalších třeba 10 let budou dostupné metody umožňující podstatně rozšířit spektrum informací, které jsme schopni výzkumem získat,“ říká Ladislav Rytíř a poukazuje mimo jiné i na personální nedostatek v jeho oboru a na zastaralý předrevoluční památkový zákon, který nereflektuje realitu tržního prostředí. Budoucí dálnice protíná v minulosti hustě osídlenou krajinu a rozluštění pletiva souvislostí bude během na dlouhou trať. (nav)