Michal Hašek stojí už osm let v čele Jihomoravského kraje a zároveň také Asociace krajů České republiky. Dá se říct, že stejně tak dlouho kraluje žebříčku oblíbenosti českých a moravských hejtmanů. Letos na podzim nejenom jeho, ale také většinu jeho kolegů, vesměs reprezentantů sociální demokracie, čeká obhajoba pozic získaných v roce 2008 při takzvané oranžové tsunami. „Nikdo neobhájil ani jediného hejtmana potřetí,“ upozorňuje Hašek na velikost úkolu, který v říjnu čeká jeho stranu. „Osobně budu rád za každého jednoho a pokud se budeme blížit číslu sedm, bude to skvělý výsledek.“
Hlavním letošním krajským tématem jsou volby. Jak si coby předseda Asociace krajů ČR myslíte, že pro nynější vedení krajů volby dopadnou?
Nejprve musím konstatovat, že krajská úroveň politiky vykazuje v České republice aktuálně největší stabilitu ze všech politických pater. Máme v politických reprezentacích krajů lidi, kteří kraje znovuobnovovali, máme kraje, ve kterých je teprve druhý hejtman. Takovou personální stabilitu česká politika na jiné úrovni nezná.
Podívejte se na komunální úroveň. Po volbách v roce 2014 jako hrušky padají primátoři a koalice sestavené hnutím ANO, protože je vidět, že názorová různost je v něm veliká. Bude dobře, když si toho lidé všimnou, zejména před krajskými volbami, protože nelze vyloučit, že by tento virus mohl nakazit krajské patro. Andrej Babiš může nabídnout krásné bilboardy s bílou košilí, možná tuny koblih, které budou před těmito krajskými volbami rozdávány, ale to je tak všechno.
Potom tady máme vládu a hejtmani, kteří jsou ve funkci osm let už zažívají pátý kabinet. Ministrů dopravy jsme například zažili deset, všichni postupně seděli i v této kanceláři.
Z toho všeho plyne, že regionální politika, přes občasné výstřelky a mediální pozornost na jeden kraj, který se zmítal v personálních problémech po odchodu jednoho z hejtmanů, je de facto nejstabilnějším patrem české politiky.
A teď k volbám. Volby jsou pochopitelně fenomén nevyzpytatelný, neboť zcela správně ten, který nakonec bude rozdávat karty, bude volič. Nebudou to ani agentury výzkumu veřejného mínění, ani agentury, které pronajímají, vylepují a přelepují bilboardy, ale budou to lidé. Držím se hesla, že zajíci se počítají zásadně po honu, nikoliv před ním.
Velmi bych přál kolegům, kteří odpracovali, a to slovo odpracovali podtrhuji, svoje funkce, aby voliči ocenili úspěch, ale o tom česká politika bohužel není. Žádné politické straně se zatím v České republice nepodařilo napotřetí zopakovat úspěch v krajských volbách, koneckonců ani v těch celostátních. Zatím tady nemáme Roberta Fica, který by čtyřikrát po sobě vyhrál parlamentní volby a třikrát sestavil vládu. Doufám, že alespoň na krajské úrovni se ukáže, že sociální demokracie bude něčeho takového schopná.
Je tady nová politická mapa, kterou přinesly parlamentní volby v roce 2013, kdy tady uspělo predátorské hnutí multimiliardáře Andreje Babiše za zády s Agrofertem, kterému se mimochodem v loňském roce zvýšil zisk asi o čtyřicet procent, nevím, kolik z toho činily dotace. Máme tady také politické strany povzbuzené aktuálními geopolitickými ději, mám na mysli především velkou migrační krizi, krizi na Východě, rusko - ukrajinský konflikt a máme tady také lidi, kteří se pustili do permanentního převyprávění vlastních dějin, takže si řada lidí plete pietní akty na hrobech rudoarmějců se srpnem 1968...
Náš předseda, premiér Bohuslav Sobotka, vytyčil smělý volební cíl sociální demokracie - sedm hejtmanství, sedm hejtmanů. Osobně budu rád za každého jednoho a když se budeme blížit číslu sedm, tak to bude skvělý výsledek, už proto, že se bude jednat o třetí volby v řadě, ve kterých se sociální demokracie pokusí obhájit svou odpovědnost za krajské patro politiky.
Říkáte smělý cíl. Chápu, že byla těžká už obhajoba pozic získaných takzvanou oranžovou tsunami v roce 2008, ovšem není vzhledem k nynějšímu počtu sociálnědemokratických hejtmanů číslo sedm přece jenom poněkud nízké? Nevyklízíte už dopředu pozice nebo naopak nenecháváte si tímto prohlášením otevřené dveře, přičemž očekáváte volební výsledek lepší?
Znovu opakuji, že zatím dosavadní takové číslo pro jakoukoliv politickou stranu v České republice je nula. Nikdo neobhájil ani jediného hejtmana potřetí. Sociální demokracie v roce 2008 oranžovou tsunami s Jiřím Paroubkem skutečně získala třináct hejtmanů ze třinácti, v roce 2012 už za Bohuslava Sobotky a v době, kdy jsem byl prvním místopředsedou strany zodpovědným mimo jiné za regionální politiku, jsme obhájili jedenáct z těchto třinácti hejtmanů a připomínám, že v koalici jsme toho času v Ústeckém i Libereckém kraji, takže zastoupeni jsme opět ve třinácti ze třinácti krajských koalic.
Nyní se významným způsobem změnila politická mapa České republiky. Levice, kterou zastupuje sociální demokracie, má toho času obsazeny všechny ústavní úřady v zemi. Prezidentem republiky je bývalý předseda ČSSD, byť už dnes není formálním členem sociální demokracie, Miloš Zeman. Premiérem je Bohuslav Sobotka, stávající předseda ČSSD. Předsedou Poslanecké sněmovny je Jan Hamáček, místopředseda ČSSD. Předsedou Senátu je Milan Štěch, člen grémia ČSSD. Předsedou Asociace krajů je Michal Hašek, hejtman za sociální demokracii, který má dalších deset sociálně demokratických kolegů hejtmanů. Myslím, že toto právě ukazuje, že mezi lety 2008 až 2016 byla sociální demokracie v nejvyšší možné kondici. Je otázkou, zda je něco podobného v podmínkách české politiky držet dlouhodobě a opakovat tady například rakouský model.
Mému srdci je rozhodně blízká podoba politických koalic ve Vídni nebo v Dolním Rakousku. Ovšem tamní hejtmani jsou matadoři a kdybych tady někomu řekl, že jsou ve funkci jednadvacet, respektive třiadvacet let, tak mi možná někteří doporučí dát si mokrý hadr na hlavu. To se prostě zatím v českých podmínkách nenosí, byť je to také známkou velké personální kontinuity a toho, že ti lidé dokáží před voliči obhájit výsledky svojí práce a dostávají od nich důvěru, aby znovu vedli ať už Vídeň jako sociální demokrat Michael Häupl nebo Dolní Rakousko, kde stejnou dobu vládne lidovecký rakouský matador Erwin Pröll.
Vy jste také zkušený matador, takže z mojí lopaty opět rychle utečete. Kdo ze stávajících hejtmanů má podle vás velkou šanci, že svůj post obhájí a kdo naopak má tak silné soupeře, že jeho obhajoba bude složitá?
Pane redaktore, zklamu vás, neboť nemám křišťálovou kouli a tak připomenu spíše jeden vtip, ve kterém si jeden člověk stěžuje Bohu, že nevyhrává v loterii. A Bůh mu řekne - chceš-li vyhrát, kup si los. Šanci na to být znovu hejtmanem má každý, kdo bude letos na podzim ve volbách kandidovat, přičemž upozorňuji, že několik kolegů hejtmanů už kandidovat nebude. Ti zcela jistě hejtmany nebudou, to zaprvé. Zadruhé, vzhledem k tomu, že večer nechodím spát a ráno nevstávám se žebříčky popularity pod polštářem, odkazuji se znovu na svoji větu, že zajíci se počítají po honu.
A právě proto, že se významným způsobem změnila politická mapa České republiky a krajských voleb se letos zúčastní predátorské hnutí multimiliardáře Andreje Babiše, které pro jistotu nebude mít žádný program, aby mohlo gumově reagovat na jakýkoliv vývoj budoucí situace, neumím dopředu říct, jestli si lidé nechají zacpat pusy koblihami a nechají se ošálit zářivými bílými bilboardy.
Přál bych úspěch všem hejtmanům, kteří znovu do toho souboje půjdou, ale je jenom na nich, jak si poradí se soupeři v konkrétním kraji a jak dokáží v dobrém slova smyslu prodat výsledky své hejtmanské práce. My všichni jsme s ostatními kandidáty znovu pomyslně na startovní čáře. O tom jsou volby. Je na šikovnosti každého jednoho hejtmana, a je jedno, jestli je z ČSSD, ze Starostů pro Liberecký kraj nebo s KSČM, jak využije hejtmanský bonus a jak naloží s prezentací výsledků práce příslušné krajské samosprávy.
Nebudu teď skutečně říkat dopředu žádná jména, dokonce neřeknu ani svoje. Nemám totiž rád pověstné papírové favority, co když bude vzadu nějaký černý kůň. To nemůžeme vyloučit vůbec nikde.
Hlavním soupeřem současných hejtmanů bude hnutí ANO. Jak nebezpečný je to pro vás protivník, může vás skutečně připravit o pozice? A budou letošní volby doopravdy o souboji s hnutím ANO? Někteří politologové tvrdí, že budou o roztříštěnosti, o tom, že se do krajských samospráv dostane větší počet politických subjektů, než jsme byli dosud zvyklí.
Vítěz voleb může být pouze jeden. Ve volbách neplatí coubertinovské heslo není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. To si nechme na olympijské hry. Na pomyslné bedně může být po volbách na stupínku s číslem jedna pouze jediná strana. Ta by pak podle demokratických pravidel měla rozdávat karty, vyjednávat o koalicích a podobně.
Na rozdíl od Rakouska nebo Slovenska tady nemáme přímé volby hejtmanů, takže výhra politického subjektu je jenom padesátiprocentní úspěch. Vítěz pak musí najít partnery pro většinovou koalici a musí najít partnery pro zvolení svého lídra hejtmanem.
Musím také říct, že já mám strach jenom z vlastního strachu. Jako soupeře samozřejmě beru všechny kadidující politické strany a jejich lídry, nikoho nepreferuji, nikoho nepodceňuji, nikoho nepřeceňuji a dopředu říkám, že se odmítám vymezovat vůči jakémukoliv subjektu, který bude zvolen do krajského zastupitelstva. Důvod je jednoduchý. Nevím, jak postupují kolegové v jiných krajích při hlasování v zastupitelstvu. Tady na jižní Moravě jsme minimálně osm let zvyklí na to, že hrátky na koalici a opozici platí v době voleb a v době povolebního vyjednávání, ale pak je to o čtyřech letech společné práce na tom, abychom posunuli kraj dál. To není fráze. Najděte si statistiku hlasování jihomoravského zastupitelstva. Garantuji vám, že devadesát devět procent hlasování je hlasování napříč politickým spektrem. Neexistuje tady válcování opoziční menšiny koaliční většinou. Nominace do rozhodovacích procesů o všech významných projektech, které přesahují volební období, se tady děje vždy za účasti opozice.
V úvodním období znovubudování krajských samospráv, tedy mezi lety 2000 a 2004, jsem si zažil opoziční křeslo řadového zastupitele, neseděl jsem na empire a vím, že jednou také ten empire někomu předám a budu pracovat jako běžný zastupitel. Mám za to, že do zastupitelstva jdou lidé proto, aby pracovali pro jižní Moravu, ne proto, aby byli proti někomu nebo proti něčemu. S touto filozofií tedy znovu opakuji, že vnímám soupeře silnější a slabší, mediálně, politicky, se zázemím v Praze nebo v Kosteleckých uzeninách nebo bez tohoto zázemí, ale dopředu nevylučuji z jednání o budoucnosti jižní Moravy vůbec nikoho, protože každý z nás může přinést nějakou pozitivní myšlenku. Tedy žádné žluté ani červené karty, každý, kdo dostane demokratický mandát od voličů je partner k jednacímu stolu. Neříkám, že automaticky do krajské koalice, ale určitě k jednacímu stolu a k debatě o budoucnosti jižní Moravy.
Teď ale politika roli hraje, začíná předvolební boj. Jaký si myslíte, že ten boj bude? Jak moc se budou v kampaních okopávat kotníky, jak moc nefér kampaně lze očekávat?
Věřím, že volič je chytrý tvor a i tohoto si bude všímat. Bude se dívat na to, kdo hraje podle pravidel a drží se čar na hřišti a kdo nebude mít žádná pravidla, nebudou ho zajímat čáry na hřišti a nebude mít žádné skrupule. Tedy, že lidé rozliší, kdo je schopný a kdo je schopný všeho.
Obecně se soudí, že kampaň bude jedna z nejšpinavějších a nejhnusnějších kampaní za posledních pětadvacet let v české politice. Já osobně si názor ještě vytvářím, ale jedno můžu říct: sociální demokracie na jižní Moravě takto postupovat nebude, vlastně tak nebude postupovat sociální demokracie vůbec nikde.
Nechystám se okopávat kotníky soupeřům, hodlám se bavit o tom, co se v kraji povedlo i o tom, co se případně nepovedlo, jaké má jižní Morava aktuálně problémy a jaké vize nabídneme. A je jen na lidech, jestli ocení takový slušný koncept kampaně nebo někdo bude obdivovat silácká ramena a silácké výroky, případně tuny koblih.
Volební kampaň je něco, co skončí 7. října a já se chci chovat vůči všem soupeřům tak, abychom 8. října po čtrnácté hodině, až budeme postupně znát výsledky, už nebyli soupeři, už vůbec ne nepřátelé, a mohli být partnery u jednacího stolu, abychom spolu bez problémů mohli vypít šálek kávy nebo si mohli přiťuknout skleničkou vína na volební výsledky. Podotýkám, že to víno bude originální jihomoravské nepančované...
V souvislosti s kampaní na jižní Moravě se nelze nezeptat na váš vztah s Bohumilem Šimkem, vaším bývalým vedoucím sekretariátu a bývalým bezpečnostním ředitelem krajského úřadu, který nyní vede brněnskou městskou policii a stojí v čele kandidátky hnutí ANO. Neobáváte se z jeho strany nějakých útoků v kampani?
Pan Šimek odešel z krajského úřadu v roce 2012, to jsou už čtyři roky. Pokud by měl nějaké výhrady ke mně jako člověku nebo k našemu postupu, předpokládám, že už by je za tu dobu mnohokrát veřejně řekl. Žádné výhrady jsem ale neslyšel.
Po jeho odchodu jsem mu dál držel palce. Stal se ředitelem brněnské městské policie, to je parketa, která mu podle mě sedí a která mu vyhovuje. Teď uvidíme, jak se ve volbách zadaří hnutí ANO a panu Šimkovi. Osobně ho beru jako jednoho ze soupeřů, jako jednoho z protikandidátů, nikoliv nepřátel, neočekávám, že by on okopával kotníky mě, stejně tak nebudu okopávat kotníky já jemu, tak jako ani žádnému jinému lídrovi. Čili, žádný strach z pana Šimka nemám, stejně tak jako věřím, že on nemá strach z Michala Haška.
Kampaň se odehrává nejenom na regionální úrovni, je znát i ve vrcholové politice. Jak mohou podle vás výsledky letošních krajských voleb ovlivnit toto patro politiky v České republice?
Začnu obráceně. Samozřejmě jsem si vědom toho, že regionální volby budou silně ovlivněny celostátní politikou. Vzpomeňte si na rok 2008, tehdy celostátní téma regulačních poplatků a třicet a šedesát korun poplatků Tomáše Julínka bylo do značné míry volebním tahákem sociální demokracie. Vůbec proto nevylučuji, že politické strany před těmito krajskými volbami vytáhnou celostátní témata, jednak proto, aby si je otestovaly, pak proto, že za rok budou parlamentní volby a toto může být svého druhu generálka. Může se tedy objevit centrální téma, které překryje místní problémy, díry v silnicích, více či méně lékařů a sestřiček v té či oné nemocnici... Najednou tu bude celostátní téma. Třeba bezpečnost, třeba migrační krize.
A teď k vaší otázce. Samozřejmě, že každá politická strana velmi senzitivně reaguje na volební výsledky a až bude po honu a budou sečteni zajíci, pak uvidíme, nakolik to bude mít vliv třeba na vedení jednotlivých stran. Nás jako sociální demokracii čeká sedm měsíců po volbách stranický sjezd, čili i na jeho výsledcích se může promítnout výsledek krajských voleb. Všechny strany čekají parlamentní volby, ty krajské mohou ovlivnit jednotlivé strany jak v personáliích, tak v tématech.
Tak, jak může centrální politika pozitivně i negativně ovlivnit do 8. října krajské volby, tak může výsledek krajských voleb ovlivnit činnost jednotlivých stran a může ovlivnit i budoucí parlamentní volby.
Pokusím se navázat na svou předchozí otázku. Jestliže vezmeme jako fakt, že hlavním soupeřem sociální demokracie v krajských volbách bude hnutí ANO, musím říct, že přinejmenším mediální obraz vašeho předsedy, tedy premiéra Bohuslava Sobotky, je mdlejší než mediální obraz Andreje Babiše. Není tedy předseda Sobotka při případném horším výsledku sociální demokracie v krajských volbách ohroženější než dravec Babiš?
Vidíte, a jsme u otázky co je to horší výsledek sociální demokracie, když čistě teoreticky jeden jediný hejtman za sociální demokracii bude historický úspěch, protože ho nikdy před tím ještě žádná politická strana nedosáhla. Všechno bude otázkou interpretace volebního výsledku a na to, jak tady teď vedle sebe vykreslujete rádoby mediálně slabšího premiéra a buldoka Babiše, lze říct následující: premiér Sobotka vede vládu tři roky a ta vláda má za sebou řadu úspěchů. Rád si je přivlastňuje Andrej Babiš, on rád o penězích hovoří jako o svých penězích, tomu dám, tomu nedám, ale to nejsou peníze Agrofertu, to jsou peníze nás daňových poplatníků. Tedy, možná tou dravostí pan Babiš mediálně více zaujme, možná obsadí větší prostor ve svém podnikovém listu a ve spřátelených médiích, ale realita je taková, že Sobotkova vláda vládne bez větších skandálů, Sobotkova vláda funguje.
Klidný Sobotka je podle mě velmi dobrou protiváhou emotivního Babiše. Podívejte se na řadu soubojů, kdy na začátku pan Babiš řekne, že něco nějak bude nebo nebude a ve finále ještě bouchne pěstičkou do stolu, ale nakonec je to tak, jak řekne Sobotka, byť to chvilku trvá. Pevné nervy jsou mnohdy lepší než emotivnost a dravost pana Babiše. S tím uspívá v byznysu, ale je otázka jestli je to dobrá výbava do vrcholové politiky.
Po celá dlouhá léta od vzniku krajů byli lidé ve vedení regionálních samospráv v opozičním postavení vůči těm, kteří vládli vrcholové politice. Vy jste v jedné z předchozích odpovědí vyjmenoval všechny úrovně, které drží sociální demokracie, jinými slovy už několik let najdeme stejné politické dresy na krajích i ve vládě. Oproti letům minulým je tak komunikace mezi těmito politickými patry téměř bezproblémová. Platí to i teď před volbami nebo se například odezva u ministrů reprezentujících jiné politické subjekty zhoršuje?
Už jsem tak trochu pamětníkem a od roku 2008, kdy jsem se stal hejtmanem a šéfem Asociace krajů ČR, zažívám pátou vládu.
S pravicovými vládami se komunikovalo těžko. Bylo to spíše pro forma a v zásadě ta setkání probíhala tak, že jsme se potkali, oni se zeptali, co chceme, my jsme to řekli, nedostali jsme nic a na závěr nám ještě Miroslav Kalousek oznámil, co nám opět poškrtá. Ale formálně fungovala komunikace s vládou. Nejvíc naštvaný jsem byl v době, kdy běžela akce „Děkujeme, odcházíme“, kdy jsme byli desítky hodin od vážných problémů a Nečasova vláda se tvářila, že jí to nezajímá, ať si to vyřeší kraje.
Dobrý kontakt jsme měli s úřednickými vládami, v té době vznikly dobré nápady, například víceleté memorandum o financování regionální železnice, aby žádný hejtman nemusel rok od roku obcházet jako žebrák a leštit kliky na ministerstvech a lidé se báli, jestli bude jezdit jenom osmdesát nebo šedesát procent vlaků.
K úplnému zlomu došlo při nástupu vlády Bohuslava Sobotky, která s námi navázala skutečný dialog. Možná byli někteří překvapeni, ale Sobotka s Haškem spolu nejenom mluvili a mluví a dokonce se domlouvají a dokonce to má konkrétní výsledky pro kraje. Jen krátce připomenu, že jsme byli schopni rychlých dohod v oblasti dopravy a dopravní infrastruktury. Toto je první kabinet, který nám reálně začal posílat peníze na krajské silnice. Žádná vláda před tím to neudělala, byť krajům bylo převedeno několik desítek tisíc kilometrů silnic druhé a třetí třídy s vnitřním dluhem, často s nevypořádanými majetkoprávními poměry.
Vyřešili jsme otázku propadu krajského zdravotnictví. Ne definitivně, ale nastoupili jsme cestu, na které úhradové vyhlášky začínají navyšovat úhrady, začaly se srovnávat otevřené nůžky mezi fakultními a krajskými nemocnicemi. A pokud vláda několikrát rozhodla o tarifním navýšení platů ve veřejném sektoru, jsem rád, že nám na to také poslala peníze. To je nesmírně důležité.
Co je věcí, která mohla dopadnout lépe, ale neviním z toho ani současné hejtmany ani současnou vládu, to je rozsekání funkčního způsobu čerpání evropských fondů. Koncentrací regionálních operačních programů pod jeden IROP spravovaný ministerstvem pro místní rozvoj ztratily regiony de facto reálnou možnost říci, co je prioritního v rozvoji každého kraje. A byl bych rád, kdyby se o investicích do vesnic, do oprav silnic, do nemocnic, do domovů důchodců rozhodovalo na úrovni krajského města, nikoliv na úrovni úředníka v Praze. To jsme se zbytečně vrátili minimálně o osm až deset let zpátky.
I my chceme vládě pomoci, když se objeví problémy na centrální úrovni. Budu konkrétní, na mysli mám záležitost propadnutí starých povolení EIA a nevyjednání výjimky s Evropskou komisí, které znamená ohrožení zhruba stovky staveb až za sto miliard korun na území celé ČR. A já zcela vážně říkám, že kraje jsou připraveny pomoci vládě s realokací těch peněz a s tím, aby byly rozumně investovány, primárně v oblasti dopravy. Zdá se, že k tomu zatím velká chuť není, proto to řeknu natvrdo - já chci peníze z evropských fondů alokované pro Českou republiku raději do asfaltu na jižní Moravě nebo do nových vlaků, nechci je cpát Erdoganovi do Turecka za to, aby ještě nějakou chvíli držel běžence, než je sem nakonec stejně pustí.
Co Michal Hašek a volby? Říkal jste, že nehodláte okopávat soupeřům kotníky, budete voličům sdělovat, jakou máte vizi a co chcete udělat a buď jste říkal, nebo jsem si to teď vymyslel, že budete sdělovat, co se nepovedlo.
Budu říkat, co je problematické, co není dotažené do konce, co je aktuální problém, co se úplně nepovedlo. Ano.
S čím tedy jdete oslovit voliče, abyste i následující čtyři roky mohl sedět v tomto konkrétním křesle?
Rozumím příměru, ale nejde zdaleka o to, abych tady seděl v tomto konkrétním křesle. Hejtman, který se rozhodne sedět na židli na zadku, nechat si nosit papíry a rozhodovat od zeleného stolu, je předurčen k tomu, že bude v nejbližších volbách vystřídán.
Já jsem hejtman, který, zejména potom, kdy opustil poslanecké křeslo v Praze, se velmi aktivně věnuje regionu. Tři dny v týdnu vyjíždím. Setkávám se s lidmi. Nejenom se starosty, snažím se mluvit s neziskovým sektorem, navštěvuji hasiče, mluvím se sportovci, navštěvuji firmy v regionu, setkávám se s veřejností a snažím se poznávat problémy přímo na místě. Je to pro mě veliká výhoda, protože až nyní budu v barvách sociální demokracie před volbami objíždět kraj, tak vím velmi přesně, co který okres, a dokonce v rámci okresu, co které ORP, potřebuje. Vím, jaké problémy tam jsou řešitelné z pozice kraje, co je spíše na řešení s centrální vládou.
Nám se během deseti let podařilo z tohoto kraje vytvořit region vědy, výzkumu a inovací. Navázal jsem tím na své předchůdce a doufám, že někdo v tom v budoucnu naváže na mě. Přicházejí k nám zahraniční investoři, po Praze máme druhé největší množství zahraničních investorů. Díky tomu tady ve firmách, které jsou zaměřeny na výrobu s vyšší přidanou hodnotou, vzniklo sedmnáct tisíc pracovních míst. To není málo.
Velice aktivně jsme rozvinuli meziregionální vztahy. Nejsme cestovka, se kterou si někdo jede na týden na výlet odpočinout tu do Ruska, tu do Číny. Tvrdě pracujeme. Před nedávnem jsem přivezl dvě podepsané smlouvy o spolupráci s čínskými regiony, kdy jsem navázal na prezidenta Zemana a podpis dohody o strategickém partnerství. Jižní Morava má tak dnes za partnera nejvýznamnější čínskou provincii Guangzhou s hlavním městem Kanton. Podstatné je, že zároveň byly podepsány smlouvy mezi tamními univerzitami a našimi rektory, kteří mne doprovázeli. Třešničkou na dortu je podpis realizační dohody o investici do lázní Pasohlávky, který se uskutečnil teď při červnové premiérské návštěvě Číny.
Lázně Pasohlávky jsou patnáct let připravovaný projekt, pro který se mým předchůdcům nepodařilo najít strategického zahraničního investora. Díky naší pětileté aktivitě v Číně jsme našli nejdříve provincii Che-pej a následně oni pak konkrétního privátního investora, který má velké developerské zkušenosti. Smlouva znamená, že po ročních přípravách bude následně do tří let postaveno obrovské lázeňské wellnesové centrum, které pojme přes dva tisíce hostů a bude znamenat přes sedm set padesát pracovních míst.
A dále - při každé zahraniční cestě s sebou vezu zástupce byznysu. Ne na výlet, ne na golf, ale proto, abych jim otevíral dveře. Především při cestách směrem na východ. Jiné byznysové zvyklosti jsou ve standardních státech západní Evropy a jiné zvyklosti jsou ve státech jako je Rusko nebo Čína. Tam by se bez politického kontaktu a posvěcení tamních vrcholových představitelů samospráv asi jen složitě jihomoravští podnikatelé orientovali na trhu a hledali partnery. I toto pro ně děláme.
Tak, to bylo to chválení. Teď si, pane hejtmane, prosím, představte, že jsem Jihomoravák a řekněte mi, co mi jako voliči nabídnete, abych vám dal hlas. Čím mne oslovíte, co mi nabízíte, že v následujících čtyřech letech pro mě uděláte?
Co vám nabídnu? Nabídnu vám region, který je dnes na špici ve vědě, výzkumu a inovacích. Určitě budete mít zájem na tom, aby vaše děti dostaly to nejlepší vzdělání. Nabídnu vám bezpečný region. Bezpečný ve více směrech, než jenom v tom, že tady hlídáme státní hranici a v loňském roce jsme ohlídali v přeneseném slova smyslu bezpečnost České republiky, když došlo k zajištění zhruba čtyř tisíc běženců, kteří neměli doklady, neuměli prokázat, že mají právo pohybu po EU a jsem rád, že na břeclavském nádraží platila Schengenská hranice. Nabídnu vám region, ve kterém významným způsobem podpoříme takové fenomény, jako je vinařství, vinohradnictví, turistika a cestovní ruch. Naši vinaři za 225 let odvedli obrovský kus práce a bylo mi ctí nedávno sedět vedle prezidentů takových regionů, jako jsou Champagne, La Rioja a další. Ti už nás berou jako naprosto rovnoprávné partnery. Už jsme součástí špičkové evropské vinařské rodiny. Ale toto také musíme chránit před těmi, kteří si chtějí jenom rychle namastit kapsu na dobrém jménu jihomoravského vinařství. Zároveň tedy nabízím pomoc při podnikání. Byť jsem socialista, jsem atypický socialista, jak rádi říkají pánové ze zdejší podnikatelské komory, takže spolupracujeme s hospodářskými komorami na konkrétních projektech, spolufinancovali jsme vědecko-výzkumné parky, financujeme Jihomoravské inovační centrum, kde je inkubátor pro nové kreativní a inovativní firmy. Dokonce jako kraj vstupujeme kapitálově do nových firem a často jde přitom o nápady, které by před lety možná vzbuzovaly úsměv a dnes to jsou začátky firem, které se už dostaly na evropský nebo světový trh. Podporujeme tedy inovativní podnikání a vzdělávání.
Co bych vám nabídnul dál, to je, přes všechny problémy, zlepšující se dopravní infrastruktura. Uvědomte si, že když jste kdekoliv na jižní Moravě, dostanete se do Brna fungujícím integrovaným dopravním systémem, podle mého názoru nejlepším v zemi, na jeden lístek, který si dnes můžete koupit i přes mobilní telefon.
Staráme se o rodinnou politiku. Postupně navazujeme další a další funkcionality na Rodinné pasy, pro starší občany jsme nově zavedli Senior pasy. Takže s Jihomoravským krajem ušetříte i nějakou korunu.
Jste-li fanoušek motorismu, samozřejmě vás pozvu na motorky, protože Velkou cenu teď dalších pět let organizuje Jihomoravský kraj spolu s městem Brnem. Když jsme u sportu, pro vaše děti podporujeme několika programy to, aby tady už od základní úrovně byli k dispozici kvalitní trenéři a bylo tu zázemí pro všechny typy sportů.
Nemusíte se bát o vlastní bezpečnost, investovali jsme jako jeden ze čtrnácti krajů v zemi nejvíc peněz do dobrovolných hasičů. A to jak do jejich zásahové činnosti, tak do spolkového života. Spolupracujeme s celou řadou dalších spolků, většina z nich čerpá nějaký druh krajské podpory a velmi se soustředíme na práci s mládeží.
Stále nejsem úplně spokojený. Říkáte mi to, co je. Položím tedy otázku jinak: jakou máte vizi Jihomoravského kraje pod hejtmanátem Michala Haška za čtyři roky?
Velmi se vám omlouvám, ale nebudete to vy, kdo zveřejní program sociální demokracie, ten zveřejníme sami až letos v létě.
Nechci zveřejňovat váš program, jde mi o to, jak vy sám si představujte jižní Moravu za čtyři roky. Jak by měla vypadat?
Myslím, že za čtyři roky budeme vedle Prahy, která má svá specifika, budeme tygrem České republiky v ekonomice, tedy budou tu díky domácím i zahraničním investorům nová pracovní místa. Za čtyři roky rozestavíme alespoň začátek dálnice do Vídně. Věřím, že za čtyři roky už bude jasno, kde bude v Brně nádraží a jak bude vypadat a my tím pádem budeme moci pracovat na vysokorychlostních tratích. Za čtyři roky budete v kraji, který bude dál investovat do svých nemocnic, které bude nadále modernizovat. Nyní jich máme deset a podle mě už dnes některé z nich dosahují kvalitou fakultních nemocnic. Během čtyř let zvýšíme opět kapacitu našich sociálních zařízení, neboť jsme si vědomi toho, že tak jak stárne naše populace, je stále více lidí, kteří mají zdravotní problém. Za čtyři roky vám kraj bude pomáhat ve složitých sociálních situacích, protože máme plán sociálních služeb a jsme prvním regionem, který financuje domácí hospicovou péči. Věřím, že za čtyři roky tu bude rozestavěný hokejový nebo fotbalový stadion. Ovšem nejde jen o tu nejšpičkovější úroveň, máme dohody se Svazem měst a obcí a průběžně budeme investovat do sportovní infrastruktury. Byli jsme mimochodem prvním krajem, který dotáhl do konce projekt „Bezpečná branka“. Za čtyři roky tady bude, stejně jako v lednicko - valtickém areálu, opravena celá řada nádherných kulturních památek. No, a stále platí, že chceme být bezpečným regionem a k bezpečnosti patří i potravinová bezpečnost. Budeme tedy muset řešit sucho. Za čtyři roky byste tak měl přijet do regionu, kde začneme v terénu dělat opatření proti lokálním záplavám, kde se obnoví nebo znovu vybudují závlahové systémy a kde se pokusíme nejmodernějšími technologiemi bránit suchu. Zapomněl jsem na něco, pane redaktore?
To nevím, ale určitě mi to prozradíte v odpovědi na následující otázku. Zajímá mě, co se zatím nepovedlo?
Nepodařilo se přesvědčit naše odpůrce z řad ekologických aktivistů, že nemělo smysl shazovat zásady územního rozvoje kraje v roce 2012. Museli jsme připravit nové zásady, které v těchto dnech veřejně projednáváme a schválíme je ještě do krajských voleb. V tomto cítím určitý časový deficit a uděláme všechno proto, aby nové zásady rozvoje uspěly při případných dalších soudních přezkumech a neblokovaly tak další rozvoj především dopravní sítě.
S hejtmanem Michalem Haškem hovořili: Miloš Spáčil a Lukáš Zitka
Hejtman: | Martin Netolický (ČSSD) |
---|---|
Krajské město: | Pardubice |
Rozloha: | 4519 km2 |
Počet obyvatel: | 758548 |
Hustota zalidnění: | 171 obyvatel/km2 |
NUTS: | Severovýchod |
Radní: | Roman Línek (Koalice pro Pardubický kraj), Michal Kortyš (ODS), Bohumil Bernášek (ČSSD), Václav Kroutil (ČSSD), Pavel Šotola (Koalice pro Pardubický kraj), Hana Štěpánová (STAN), Ladislav Valtr (ODS), René Živný (Koalice pro Pardubický kraj) |
Koalice: | ČSSD, KPK a SPOZ |
Počet obcí s rozšířenou působností: | 15 |
Počet členů rady: | 9 |
Počet členů zastupitelstva: | 45 |
České a moravské kraje slaví patnácté narozeniny. Od doby svého vzniku, kdy jejich úřady fungovaly takřka v polních podmínkách, prošly velkým vývojem a změnily se v sebevědomé samosprávné celky respektované na centrální politické úrovni. O tom všem jsme hovořili v „narozeninovém“ rozhovoru s nejmladším ze současných hejtmanů Martinem Netolickým, který stojí v čele Pardubického kraje.