„Argumentace, že kraje mají peněz dost, není fér,“ myslí si hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček

Ústecký kraj patří k regionům, kde se hejtmani často nemění. Oldřich Bubeníček je teprve třetím v pořadí, který usedl do zdejší hejtmanské kanceláře. Je ale zároveň prvním v celé zemi, kterému se to v novodobé historii krajů podařilo „v dresu“ komunistické strany. Sedm let poté se stále drží vysoko na žebříčku oblíbenosti hejtmanů, kde mu aktuálně patří čtvrté místo.

Snad ve všech krajích jsem začal rozhovor s hejtmanem dopravou. U vás, pane hejtmane, udělám výjimku, protože vy jste zároveň předseda Komise pro sociální záležitosti Asociace krajů. Když jsme spolu před rokem 2015 dělali rozhovor, řekl jste v něm: „...důležitá je pro nás garance výše finančních prostředků, které dostaneme na rok“. Jak se z dnešního pohledu na tato svoje slova díváte?

Financování sociálních služeb ze strany státu nebylo růžové už loni. Letos (rozhovory s hejtmany vznikaly v loňském roce - pozn. red.) se to dostalo do kritické fáze. My, abychom v našem kraji pokryli potřeby, jsme museli do systému dát z našeho rozpočtu třicet milionů korun.

Tenkrát jsme financování sociálních služeb přijali v dobré víře, že když peníze, které dostaneme, budeme rozdělovat, uvidíme, kam přesně jdou. Podcenili jsme to, že nám stát nebude dávat vždy tolik, kolik bude potřeba.

K nárůstu mezd v sociálních službách došlo už loni a musím říct, že pracovníkům v těchto službách to velmi přeji, protože dosud svoji práci dělali spíš jako hobby. Na druhou stranu, pokud jim peníze stát přidal, tak by také měl poslat krajům dostatek prostředků na jejich pokrytí. Byly o to velké boje, řada jednání, a to jsme netušili, že letos to bude ještě horší.

Díky sedmileté zkušenosti z komise si za všechny kraje dovolím říct, že lidé, kteří se v této sféře v krajích pohybují, to dělají srdcem. Mají k tomu vztah. A částky, které z jednotlivých krajů mají spočítané jako peníze, které budou v dalším roce na sociální služby potřeba, skutečně potřeba budou. Bohužel se v tomto směru dostáváme v poslední době do sporu se státem, kdy MPSV dá do rozpočtu a nechá v něm schválit úplně jiná čísla, než která požadují kraje.

Největší problém je v pobytových zařízeních, těžko můžete seniorům v těchto zařízeních v listopadu říct, že vám to je sice líto, ale že došly peníze a ať přijdou až v lednu, kdy bude nový rozpočet. To prostě nejde. Stát podle mého spoléhá na kraje, že to do takového extrému dojít nenechají a že to dofinancují.

Není to fér hra, stejně jako argumentace, že kraje mají peněz dost. Je totiž víc oblastí, které kraje musí platit, nejsou to jenom sociální věci. Velmi bych si přál, aby se politika pro příští rok změnila. Upozorňovali jsme, že to, co je v rozpočtu, je málo a uvidíme, jak se k tomu paní ministryně po Novém roce postaví.

Dovolím si ještě jednu citaci, v podstatě to bude malý kvíz: „I když vláda před časem rozhodla o zvýšení platových tarifů zaměstnanců v sociálních službách, v návrhu státního rozpočtu na příští rok se to vůbec nepromítlo“. Zajímá mne, ze kdy si myslíte, že tato citace je, napovím vám jejím dokončením: „Na danou oblast má jít 11,6 miliardy korun, potřeba je však 14,9 miliardy“. Troufnete si odhadnout, kdy tato slova padla?

Pokud se tam mluví o jedenácti miliardách, tak to může být tak dva roky zpátky.

Přesně tak. Je to citace z tiskové zprávy Asociace krajů z 15. listopadu 2017 a vlastně se v ní popisuje stejný problém, v jakém jsou kraje dnes. Takže pro vás je už standardní, že vláda rozhodne o navýšení platů a nepošle dost peněz, ne?

No, standard... Je to špatné. Nyní už jsme pochopitelně na podstatně vyšších částkách, ale přidává se všude a pokud republika prosperuje, je správné, že se to projevuje na mzdách. Ale platí, že pokud vláda někomu schválí vyšší plat, tak na to také musí dát peníze. Není možné, aby vláda byla hezká, protože přidala a kraje byly špatné, protože nechtějí dát peníze.

Toto jsou průtokové peníze. Ústecký kraj má rozpočet dvaadvacet miliard korun, ale jen zhruba o dvou miliardách může rozhodovat. Všechno ostatní jsou prostředky, které k nám přijdou a my je zase vydáme na předem určené účely.

Jestli jsem si správně poznamenal čísla, tak jako celek nárokují na financování sociálních služeb zhruba pětadvacet miliard, dostávají ale sedmnáct. Ten osmimiliardový rozdíl je obrovský. Jak to centrální orgány, tedy v tomto případě ministryně práce a sociálních věcí a ministryně financí, obhajují?

Argumentů mnoho nedostáváme. Paní ministryně práce a sociálních věcí jednoduše řekne, že víc peněz nevybojovala, takže víc dát nemůže. Pan premiér řekne, že kraje mají peněz dost, obce mají peněz dost, tak to mohou dofinancovat... Je to od nich takové jednoduché řešení a jak říkám, pak jsou oni dobří a my špatní, protože přidávají a kraje peníze dát nechtějí.

V květnu vašemu kraji na dofinancování sociálních služeb chybělo 350 milionů korun, v září jsem se dočetl čísla 283 milionů korun. Jak jste tu situaci vyřešili?

Proti tomu, co jsme potřebovali, chybí asi 240 milionů korun, ale vždycky se dá na něčem ušetřit. Jen se to těžko dělá na pobytových službách. Pomohli jsme všem sociálním zařízením, nejenom těm, které zřizuje kraj, tak aby přežila do konce roku.

Hrozilo nebezpečí, že by lidé nedostali mzdy a když si představíte, jaký je dnes nedostatek zaměstnanců, tak pokud by pracovníci ze sociálních služeb utekli, těžko bychom je lákali zpět.

Pokud ty peníze neberete z přebytku rozpočtu, odkud je berete a budete brát. Ve které oblasti budou chybět?

Kraj momentálně hospodaří dobře, takže můžeme sahat do přebytku hospodaření. Je to ale škoda, protože jsou to peníze, které bychom mohli využít na úplně něco jiného. Místo toho lepíme díru za stát.

Jste jedním z krajů, kde je sociální oblast poměrně hodně důležitá. Nezavřete pobytové služby, to se ani nedá, pro váš region s vyloučenými lokalitami jsou ale důležité i terénní služby. Projeví se nedostatek peněz v nich?

V nich funguje mnoho neziskových organizací, jsou tady charity, které vykonávají podle mého soudu velmi dobrou práci. Při problému s penězi, který byl a asi i do budoucna bude, by se stát mohl zamyslet nad financováním některých neziskových organizací. Nemyslím si, že úplně všechny vyvíjejí činnost, která by v rámci sociálních služeb byla potřeba. Je určitě rozdíl, když někdo pracuje skutečně fyzicky s lidmi a když někdo jenom vytváří hezké písemné elaboráty o tom, jak by se to mělo dělat. V tomto směru by se mohlo velmi výrazně ušetřit.

Jsme kraj, kde problémy máme. Tvrdím, že v první řadě musíme dostat děti do škol, ale ne jen že si to odchodí, jde o to, aby školu dokončily a něco uměly. A samozřejmě změnit to, že se kluk v šesté třídě těší na to, až vyjde a bude na pracáku, protože je tam celá rodina a žijí spokojeně.

Dopravu, kterou jsem zmínil na začátku, pochopitelně neopomenu. Podobným způsobem jako v sociálních službách se stát vypořádal i s příspěvkem na krajské silnice. Mluvím o pravidelných každoročních čtyřech miliardách, ze kterých jste letos dostali přímo polovinu a zbytek jste si měli vzít z evropských fondů. Jaký z toho máte vůči státu pocit?

Když vznikly kraje, dostaly do správy silnice II. a III. třídy. A říká se, že když se vědělo, že dvojky a trojky půjdou krajům, investovalo se pouze do dálnic a silnic I. třídy. Nepřebírali jsme silnice rozhodně v ideálním stavu, než se kraje pořádně rozjely, tak se situace ještě zhoršila. A nejde jenom o silnice, ale také o mosty a propustky.

Jsou to obrovské peníze, které je potřeba investovat do zanedbaných silnic a mostů. Jsou to velké peníze v případě, že je chceme udržet provozuschopné a bezpečné.

Silnice nebyly v ideálním stavu a my, kteří jsme ve vedení kraje sedm let, se snažíme do nich investovat z krajských peněz. Jsou také samozřejmě velmi příjemné peníze, které jsme začali dostávat od státu. Investovali jsme hodně a myslím, že je to na silnicích vidět.

Všichni představitelé krajů se shodují na tom, že by stát na podfinancované krajské silnice peníze posílat měl. Předpokládám, že váš názor na to je stejný a mě zajímá, pokud by to řešení mělo být trvalé a systémové, jakou formou by prostředky do krajů měly putovat?

Jakou formou by to mělo být, to ať si rozhodne stát. Určitě by ale bylo výborné, pokud by to byl státní mandatorní výdaj. Pak bychom mohli už na podzim soutěžit dodavatele staveb, protože dokud rozhodnutí o přidělení peněz přichází na jaře, máme často problém sehnat stavební firmy. Takto bychom mohli už na podzim plánovat, soutěžit a na jaře, jakmile by to umožnily klimatické podmínky, by se mohlo začít pracovat.

Tento nápad, pokud by se ujal tam, kde se tvoří státní rozpočet, by byl jistě dobrý.

V tématu dopravy se ještě dotkneme dopravní obslužnosti. V Ústeckém kraji mě zajímá především autobusová doprava, se kterou jste měli poměrně vážné problémy a se sousedním Libereckým krajem jste region, který zřídil vlastní autobusovou dopravu. Co si od toho slibujete? Zadávání napřímo zakázky vlastní příspěvkové organizaci nebo je to tlak na soukromé dopravce, abyste nebyli tolik vydíratelní?

My jsme naši dopravní společnost založili jako nouzové řešení, protože jsme byli v poměrně vážných problémech s bývalým hlavním dopravcem, který obsluhoval většinu oblastí našeho kraje. Postupně nám začal vypovídat smlouvy a my jsme chtěli zajistit, že nám i do budoucna bude fungovat autobusová doprava. Domnívám se, že když společnost bude naše a řidiči budou slušně ohodnocení, není důvod, aby doprava nefungovala.

První autobusy byly nasazeny na začátku listopadu, doposud jsme měli autobusy vypůjčené. Problém je s Úřadem na ochranu hospodářské soutěže, takže část autobusů se nemůže stále realizovat, ale uvidíme do budoucna. Myslím, že i na ÚOHSu vezmou v potaz, kdo si na nás stále stěžuje a že to není objektivní.

Pro založení vlastní autobusové společnosti koneckonců zvedla ruku většina zastupitelstva, bez rozdílu příslušnosti ke koalici či opozici. Domnívám se, že všichni vnímáme autobusovou dopravu jako základ obslužnosti kraje. Krizi se nám podle mého podařilo zvládnout.

Nikdy jsme samozřejmě neříkali, že jsou řidiči přeplácení a že si zbytečně stěžují. My jsme jim ale nemohli dát víc peněz. Měli jsme podepsané smlouvy, v nich byl zanesen určitý koeficient, podle kterého se mohlo přidávat proti inflační křivce, víc jsme přidat nemohli. Když se smlouvy někdy v roce 2012 podepisovaly, tak všichni věděli, že ceny v nich jsou podtržené, že se to za tyhle peníze nedá jezdit dlouhodobě. To se také potvrdilo. My jsme se jen drželi toho, co bylo vysoutěženo a co s námi měli dopravci podepsané.

Opustíme dopravu a půjdeme ke zdravotnictví. Ústecký kraj provozuje pět nemocnic a ve hře je otázka, že by jich provozoval sedm. Krajská zdravotní by převzala zadluženou rumburskou nemocnici, ovšem podmínkou je, aby byla oddlužená...

...to jsme požadovali ještě před tím, než šla do konkurzu. Bylo to vyjednáno na úrovni ministerstev, pojišťoven, odkýval to premiér, ministr zdravotnictví, zkrátka všichni, že město, jemuž nemocnice patří, musí uhradit loňskou ztrátu. Město to odmítlo a poslalo ji do konkurzu.

Jednodušší situace je u litoměřické nemocnice...

...ale právě situace litoměřické nemocnice je pro mě mnohem méně čitelná. O ní se tvrdí, že je v dobré kondici, ale město ji nechce do budoucna provozovat, protože nemá peníze na další investice a rozvoj. Kraj o ní zájem má?

Máme o ní zájem. O nemocnici se ucházela soukromá společnost, to vyvolalo nepokoje mezi občany města, kteří se obávali soukromého vlastníka. Měli strach, že ten třeba nebude provozovat obory, které nejsou lukrativní.

Nemocnice je podle našich informací v dobré kondici, finanční i personální. Tady momentálně jednáme o případném způsobu převedení. Zda to třeba bude tak, že bychom nemocnici převzali bezúplatně se závazkem investovat během deseti let do nemocnice finance ve výši její hodnoty.

Hledá se tedy způsob, tak aby to bylo pro obě strany výhodné a aby nebylo možné případnou dohodu napadnout. V Rumburku je to podstatně složitější a vedení města by si mělo sáhnout do svědomí, proč to nechalo dojít tak daleko.

(V době mezi rozhovorem a otištěním se v Litoměřicích odehrálo referendum, ve kterém necelých 96 % hlasujících projevilo vůli, aby nemocnice byla v budoucnu v majetku státu, kraje nebo obce. Plebiscit se ale pravděpodobně bude opakovat, protože podle soudu má referendum o nemocnici proběhnout příští rok zároveň s krajskými volbami - pozn. red.)

Od zdravotnictví asi už můžeme odejít...

...jestli ale můžeme, rád bych k němu ještě něco řekl. Myslím, že naše Krajská zdravotní je skutečně něco, čím se náš kraj může pochlubit. Dnes je tam zhruba sedm a půl tisíce zaměstnanců, zahrnuje pět nemocnic s akutní péčí a dvě nemocnice s následnou péčí. Podařilo se nám udržet komplexní onkologické centrum, které nám chtěli zrušit...

...tuším, že se vám podařilo zřídit záchytku, o které jste kdysi mluvil, že ji chcete.

Ano, povedlo se nám loni zřídit záchytku, byli jsme jediný kraj, který toto zařízení neměl. Od roku 1964 do roku 2001 byla v bílinské nemocnici, ovšem to je malá nemocnice a kraj tehdy řekl, že nebude platit hotel pro opilce. Příspěvky přestaly chodit a malá nemocnice si provoz záchytky nemohla dovolit. Nenašel se ani žádný soukromý provozovatel a až předloni se v rámci Krajské zdravotní nabídla teplická nemocnice a tak ji tam máme otevřenou. Jsem rád, že se povedlo.

Nyní se chystá kardiovaskulární centrum, už jsme dostali i smlouvu na lůžka, je připravený i zdravotnický tým. Věřím, že se nám to podaří a ze tady centrum bude, protože ne každý pacient, kterého vezli do Prahy, cestu přežil. A lidé si to tady zaslouží.

Zastupitelstvo také schválilo možnost velkého úvěru pro Krajskou zdravotní a počítá se s tím, že se rozjedou investiční akce v děčínské a chomutovské nemocnici. Letos se dokončují velké investice v teplické nemocnici, loni se dokončila komplexní rekonstrukce mostecké nemocnice. Takže myslím, že Krajská zdravotní je skutečně naše výkladní skříň.

Zmíním ještě školství. V téhle oblasti mě zaujalo, a to včetně formulace, že chcete vymazat přibližně pětadvacet oborů středního školství. Lze předpokládat, že se zaměříte především na školy produkující bílé límečky. S jak velkým pochopením se vaše myšlenka setkává u veřejnosti?

Snažíme se, aby děti a rodiče pečlivě zvažovali, jaký obor si vyberou. Každému říkám, že kdo půjde na techniku a bude ho to bavit, má do smrti vystaráno. Každý, kdo je šikovný manuálně a vybere si dobrý učební obor, bude ho to bavit a stane se z něj šikovný řemeslník, má také do smrti vystaráno.

V devadesátých letech vznikl dojem, že kdo jde do učení je blbec a po letech se to vymstilo. Najednou jsme zjistili, že řemeslníci nejsou. Jde tedy o dobrý výběr a kdo zkrátka nemůže být vědec, z toho může být dobrý truhlář nebo se může dát na takzvané černé řemeslo. Byť i to už je dneska spíš o mačkání tlačítek.

Snažíme se, aby technické obory šly dopředu. A nejde o to, že bychom jiné obory chtěli úplně zlikvidovat, to ne. Je to spíš o tom, že máme roztroušené obory, pět škol má stejný obor a všude je po pěti dětech. A obory, o které nikdo nemá zájem a my víme, že jejich případní absolventi mají nulové uplatnění, bychom rušili.

Blížíme se k závěru, zamíříme k politice. Vy jste tady na jaře měli poněkud bouřlivější období, kdy ČSSD vypověděla koaliční smlouvu. To jste ve vedení kraje nakonec ustáli, byť to asi vzhledem k nejtěsnější možné většině v zastupitelstvu byly složité chvíle. Skutečně hrozil rozpad krajské vlády a sestavování nové?

Tak daleko to nebylo. Situace nebyla tak kritická, jak to mohlo vypadat navenek. Některé věci jsme si vyříkali, došlo k přesunu některých kompetencí. Ale myslím, že koalice funguje slušně celé tři roky a proto jsem i říkal kolegům, že nevidím důvod nedokončit volební období. Vážím si toho, že za celých sedm let, kdy vedu kraj, tady nebyly žádné průšvihy, které provázely kraj v letech minulých. Neměli jsme tady žádné skandály, korupční aféry, dokázali jsme se navíc vypořádat i s problémy z minulosti.

KSČM, jejímž jste členem, bude o krajské kandidátce rozhodovat v únoru. Vy jste už na začátku roku 2018 řekl, že pokračovat jako hejtman nechcete, zároveň se vaše jméno padá v souvislosti s možným vedením celé strany. Pomozte mi v tom, prosím, se zorientovat.

Krajská kandidátka se bude řešit až na konferenci, tam to bude definitivní. Do té doby je čas na rozhodnutí.

Co se týká vedení KSČM, byl jsem v této souvislosti osloven už před minulým sjezdem. Dnes ale musím respektovat svůj věk, protože se domnívám, že do čela strany by měl přijít někdo o přinejmenším generaci mladší. Tedy v případě, že chceme, aby se strana rozvíjela a šla dopředu.

Vy máte, pane hejtmane, vlivem tragických rodinných událostí v péči svoji šestiletou vnučku. Tak mi dovolte, abych náš rozhovor ukončil otázkou, kterou se obvykle rozhovory spíš zahajují. Jak se v současném životě máte?

Bolí mě nohy, mám vyměněné koleno... Potřeboval bych, aby měl den víc hodin, a to právě proto, abych se mohl věnovat vnučce. A také vnukovi. Ale nestěžuji si. To, co dělám, dělám rád. V soukromém životě je štěstím vnučka, o kterou se staráme. Začala chodit do školy, škola jí baví, má spoustu kroužků. A teď se můžeme těšit na Vánoce, které považuji za nejkrásnější svátky v roce a čím jsem starší, tím jsem sentimentálnější. Navíc s vnoučaty je to nádhera. A po Vánocích se budu těšit, až se začne prodlužovat den, protože čím jsem starší, tím víc mi ty krátké dny vadí. (mes); foto: Ústecký kraj