Společně s kolegy z Ústeckého a Zlínského kraje patří Martin Půta k trojici hejtmanů, kteří nereprezentují některou z vládních stran. Možná i právě proto je z těch, kteří se neostýchají pojmenovat nelogičnosti, se kterými regiony mnohdy zbytečně bojují. Půta navíc není v regionální politice žádným nováčkem, na podzim bude pravděpodobně potřetí obhajovat svoji funkci, deset let navíc prožil i na pozici starosty.
Jestliže u většiny vašich kolegů začínám tématem dopravy, u vás jako šéfa dopravní komise Asociace krajů nemůžu jinak. Jak vidím v poznámkách, Liberecký kraj investuje do silnic kolem 900 milionů korun ročně, z tohoto pohledu je státní příspěvek prostřednictvím SFDI menšinová částka. Ovšem zajímavé jsou každoroční tahanice o to, zda tyto peníze dostanete. Letos přišly pozdě a navíc polovičatě...
...tady je potřeba ale pochválit vládní marketing, protože pro běžného člověka to vypadá, že nám dali čtyři miliardy, ale ze SFDI nám dali miliardy dvě a další dvě miliardy máme dostat z IROPu, odkud se budou čerpat na konci roku (rozhovor vznikal na konci loňského roku - pozn. red.) a fakticky je tak využijeme až příští rok. Navíc evropské peníze jsou na jiné věci než ty ze SFDI. Ty z fondu se dají použít na běžné opravy a rekonstrukce, kdežto peníze z IROPu jsou na modernizace. A zatímco kilometr opravované silnice stojí řekněme pět deset milionů, kilometr modernizované klidně třicet čtyřicet. Takže za ty evropské peníze se udělá i méně.
Všude zní, že takhle každý rok ad hoc přidělovat peníze je špatně. Jaké by podle vašeho názoru bylo nejlepší systémové řešení této záležitosti?
Myslím si, že by měl být jednoznačně podíl krajů na dani z paliv a olejů, které se vybere devadesát miliard ročně. Pokud by z toho nějaká část, pět deset procent, šla do rozpočtového určení daní krajů, ideálně podle počtu kilometrů dvojek a trojek, tak by to bylo nejpřímější. Bylo by to v rozpočtu, všichni by věděli, že to budou mít a mohli by dobře plánovat.
Klidně si ale dovedu představit přechodné období, během kterého by tyto peníze byly v rozpočtu SFDI. Ministerstvo financí totiž často říká, že když nám tyto prostředky dá do rozpočtového určení daní, nebude mít jistotu, že je použijeme na silnice. Proto si dokážu představit kompromis, při kterém by to fungovalo přes SFDI, který má na to připravený program a měl by pod kontrolou, že dodržujeme pravidla využití.
Vy jste politik, v Praze jsou také politici. Vážně věříte tomu, že si ministryně financí nechá přidat do rozpočtu další mandatorní výdaj?
Bavil jsem se s ní o tom intenzívně. Samozřejmě její pozici rozumím, ona by ideálně neměla žádné mandatorní výdaje. Na druhou stranu ošklivé slovo plánování, na které jsme během třiceti let skoro zapomněli, ukazuje, že nám ve věcech, na kterých je potřeba pracovat dlouhodobě, chybí. Pokud bychom dokázali peníze plánovat, tak je dokážeme i efektivněji využít, na rozdíl od situace, kdy nám na jaře řeknou, tak jsme je našli, teď je někde rychle utraťte.
Rozumím pozici paní ministryně, ale tady se bavíme o čtyřech miliardách v jeden a půl bilionovém státním rozpočtu. To nejsou ani procenta, to jsou promile.
A lidé, kteří si do aut kupují naftu a benzín, těmi auty jezdí i po dvojkách a trojkách, takže navázání na daň z pohonných hmot mi přijde férové. Kdyby se udělala analýza, kolik kilometrů se najede na dálnicích, jedničkách, dvojkách, trojkách a místních komunikacích, tak poměr by určitě neodpovídal těm čtyřem miliardám.
Budeme-li se bavit o hlavních událostech letos v dopravě v krajích, dovolím si předpokládat, že vás letos ministerstvo dopravy namíchlo s mýtným. V Libereckém kraji jste požadovali nulové mýtné v úseku silnice I/38. Jak vy skutečnost, že mýto bude a kamiony ho pravděpodobně budou objíždět po vašich silnicích, budete řešit?
V našem případě je velký problém v tom, že objízdná trase vede intravilány Zákup, Nového Boru, Jablonného v Podještědí a Mimoně, takže my připravujeme projektovou dokumentaci na umístění omezení tranzitu. Místní dopravy se to nedotkne, protože pokud má kamion nad dvanáct tun v dané oblasti cíl, dojet tam může. Týká se to jen těch, kteří by chtěli cestu z České Lípy do Mladé Boleslavi absolvovat po našich silnicích, aby ušetřili dvě stě korun.
Je to samozřejmě nepředvídatelné, ale v tomto konkrétním případě myslím, že objíždění hrozí a proto chystáme opatření. Umístění značek sice možná na poradě na ministerstvu vypadá jednoduše, ale získat všechny souhlasy není vůbec žádná legrace. Chtěli bychom to stihnout od začátku ledna, ale naši odborníci tvrdí, že pokud to bude od 1. dubna, tak budeme úspěšní.
Mrzí mne, že předchozí pan ministr s námi vyjednával určité řešení, které jsem považoval za docela rozumné a nový pan ministr měl obavy, že by to mohlo být použito jako jeden z argumentů proti soutěži na mýto. To jsem chápal, ale nakonec se ukázalo, že ani tento argument ke zpochybnění soutěže nebyl potřeba. Soutěž byla zpochybněna tak jako tak.
Škoda, že se nikdo při přípravě mýta neinspiroval v sousedních zemích, kde to funguje a šlo se českou cestou...
...ale to je tady myslím standard, ne?
Ano, to tady děláme často. Místo toho, abychom udělali rešerši, jak to dělají sousedi, nějak to vymyslíme a pak zjistíme, jak to vyřešili v Rakousku, kde před přijetím mýta schválili zákon, podle kterého tranzitní doprava nesmí sjíždět na dvojky a trojky. My to teď budeme dohánět.
Další nesmírně drahou částí dopravy v krajích je dopravní obslužnost. Liberecký kraj je trochu výjimečný tím, že se od začátku roku pouštíte do vlastní autobusové dopravy. Co od toho očekáváte? Nemáte obavu, že nebudete schopni autobusy provozovat?
Je potřeba říct, že příští rok dáváme na kompenzaci drážní a autobusové dopravě 700 milionů korun. Což je pětina z tří a půl miliardových příjmů. Dvacet procent našeho rozpočtu je příjem autobusových a železničních dopravců. V podstatě je to mandatorní výdaj, který nemá rád žádný ministr financí ani žádný hejtman.
My jsme tady byli v situaci, že když začalo platit nařízení vlády na regulaci mezd řidičů autobusové dopravy, jedna místní firma nás tak trochu tlačila ke zdi a oznámila nám, že když nepřidáme tolik a tolik, nebude za dva dny jezdit. Nikdy před tím jsem si nemyslel, že budu prosazovat zavedení vlastní autobusové firmy, ale pochopil jsem, že když to neudělám, můžu být každý rok ve stejné situaci.
Autobusovou firmu chceme zavést jen v části regionu, protože se obáváme, že pokud by měla fungovat v celém kraji, bylo by to jako s ohněm: dobrý sluha, zlý pán. Když pak vaše vlastní stoprocentní akciovka přestane být ovládaná krajem a začne ovládat kraj, není to úplně nejchytřejší způsob jak utrácet veřejné peníze. Vysoutěžené smlouvy proto máme ve dvou oblastech, ve dvou nebo třech bychom chtěli jezdit vlastním dopravcem. Jsme na začátku a není to vůbec jednoduché, protože vysoutěžit cokoliv do veřejné firmy je složitější, než když to soutěží soukromý dopravce. Ale věříme si, že to zvládneme a že budeme jezdit za menší peníze než soukromník. Měl by to být takový etalon.
Takže jednak chcete snížit vydírací potenciál soukromých autobusových dopravců a zároveň pokud budou chtít přidat peníze, chcete jim ukázat, že vy to dokážete za nižší ceny...
Jasně, v podstatě to tak je.
Může se tedy stát, že časem mírně rozšíříte svoji autobusovou dopravu i do dalších částí kraje?
Bude to mít svůj vývoj. Nejprve musíme ukázat, že to umíme a teprve potom má smysl něco rozšiřovat. Je to pochopitelně vděčné téma a věřím tomu, že řada nejen opozičních zastupitelů čeká na to, že systém nebude fungovat a oni nám budou moct říct, že nám to říkali od začátku. Pokud to fungovat bude, a já věřím, že bude, není důvod to nerozšířit, ale nechci určitě monopol. Ten je vždycky špatný. Koneckonců, hrozil nám monopol, ale soukromý.
Stejně jako se v módě opakují některé prvky, opakují se některé situace, které musí kraje řešit. Zmínil jste problém s navýšením mezd řidičů autobusů, letos vás něco podobného potkalo v sociálních službách. A řešení byla také podobná, potřebné peníze jste v celé výši nedostali. Jaké jste z toho měl pocity?
Byl jsem v nějaké debatě v televizi, kde se mě ptali, co bude v listopadu a prosinci. A myslím, že úloha politiků, právě s ohledem na to, že se jedná o lidi, o které se bez lůžka v ústavu sociální péče nemá kdo postarat, není říkat, že se peníze nenajdou. Takže jsem řekl, že peníze najdeme, a když nám je nedá stát, musíme je najít v našem rozpočtu. Postarat se o tyto věci je naše povinnost a sociální oblast je podle mého důležitější než jiné.
A ty dohady jsou podle mého zároveň špatným vzkazem pro zaměstnance v sociálních službách, kteří také nejsou placeni nijak dobře. Když pak vidí takové hádky...
Svého času bylo obrovským tématem krajů zdravotnictví, které bylo všude v obrovských problémech. Ne, že by dnes potíže zdravotnictví nemělo, u vás se ale nyní řeší především jiná věc - kraj má čtyři páteřní nemocnice, z nichž jedna patří kraji zcela, v jedné máte majoritní podíl a vy nyní chcete za 180 milionů během osmi let získat 21 % v jilemnické nemocnici a brousíte si zuby na jabloneckou nemocnici...
V podstatě říkáme Jablonci, ať přemýšlí o tom, zda pro něj z hlediska budoucnosti nebude výhodné být součástí většího celku. Ono se totiž ukazuje i v jiných krajích, kde kroky směrem k holdingu udělali, že to smysl dává.
Toto jsou tedy průběžné kroky k vytvoření sítě nemocnic, ve kterých bude mít kraj nějaký podíl a které zastřešíte do, řekněme, holdingu. Budete pak i optimalizovat péči?
Za posledních dvacet roků klesla obecně v České republice o dvacet procent lůžková péče. Je vidět, že se zdravotnictví mění a mnoho zákroků, které před lety znamenaly, že budete týden na lůžkovém oddělení, se dnes dělá v jednodenní ambulantní rovině. Podle mého tento trend bude pokračovat, to znamená, že počet lůžek v nemocnicích se bude snižovat. A my si myslíme, že pro obyvatele a pro pacienty v nemocnicích je výhodnější, když to bude probíhat v rámci dohody mezi nemocnicemi, než když po nějaké době některá z nemocnic zkrachuje.
Toto bez majetkové účasti v nemocnicích nejde, protože bez podílu v nemocnici si můžete tak maximálně přátelsky popovídat s ředitelem, ale záměr pak narazí na něčí ambice, zájmy a další věci.
I bez majetkové účasti už nyní po ředitelích páteřních nemocnic chceme, aby nám představili svoji vizi, jak zdravotnictví bude vypadat za pět deset roků, tedy jaké obory by v nemocnici měly být. Domnívám se, že v každé nemocnici by měla být nějaká třešnička na dortu, bez toho to nefunguje, ale zároveň je nesmysl, aby deset kilometrů od sebe byly dvě ortopedie, které se budou předhánět v tom, kdo udělá víc kyčlí a kolen. Ale jde o dohodu.
Tedy směřujete nejen k hospodářskému spojení, ale i k optimalizaci jednotlivých oborů.
Ony už si ty nemocnice pomáhají nyní. Například v oblasti soutěží, sdílejí informace. Myslím, že i díky tomu jsme od roku 2014 neměli žádnou nemocnici v červených číslech. Jejich ředitelé mají v podstatě jednoduchý manažerský úkol - když budete v červených číslech, tak rovnou přijďte říct, kdy skončíte. Váš úkol je nastavit to tak, aby věci fungovaly.
A já si myslím, že až na regionální výjimky je peněz ve zdravotnictví relativně dost. Jen je potřeba s nimi rozumně nakládat. Z pozice kraje podporujeme investice, nepodporujeme provoz.
To jsem viděl, jdete do dvoumiliardového úvěru kvůli stavbě pavilonu urgentní medicíny v Liberci...
Liberecká nemocnice je v budovách, z nichž některé jsou sto dvacet roků staré, a areál není v dobrém stavu. Zároveň tam máme pět center na úrovni fakultních nemocnic, o které se musíme postarat. Pokud to neuděláme, budeme mít z liberecké nemocnice okresní nemocnici, to by byla pro kraj hodně špatná zpráva.
Jsem optimista v tom, že by se nakonec uvěr z velké části mohl splácet z provozu, ale to uvidíme. Nechceme ale čekat než se upraví financování zdravotnictví, ten čas nemáme, takže kraj bude garantem financování.
Vy jste tady měli také letos spor týkající se letecké záchranky, u které jste si vymiňovali možnost, aby posádky měly speciální výcvik týkající se slaňování.
My platíme záchranku. Leteckou platí stát, ale doktoři jsou z naší záchranky. A celá slavná úspora na školení byla dvě stě padesát tisíc korun. Nejdřív jsem myslel, že si dělají legraci. Pak jsem pochopil, že ne a přišlo mi, že šetřit čtvrt milionu v těchto rozpočtech je snad nedorozumění. Navíc právě tady horská služba se záchranáři zasahování ze vzduchu vymyslela.
V některých lokalitách kraje to může být asi jediný způsob zásahu, ne?
Naposledy někdy minulý měsíc tak zachraňovali seniora, který se ztratil mezi skalami, z podvěsu.
Věc, kterou v poslední době Liberecký kraj a vy osobně hodně řešíte, je záležitost rozšíření těžby v polském dolu Turów Zgorzelec. Jak velký je to pro vás problém a jak moc je schopná ho krajská samospráva řešit? Jak velkou pomoc potřebujete od státu?
Bez aktivní role státu se ten problém reálně řešit nedá. Poláci tam ve velkém rozsahu těží od padesátých let a nikdy jsme tady neměli vybudované měřící stanice na emise. A teď poprvé jim říkáme, vy nám tvrdíte, že rozšíření nebude mít vliv na Českou republiku, tvrdíte, že nebude zvýšený hluk, emise prachu ani ničeho jiného. Věříme vám, ale chceme, abyste to měřili. A abyste to měřili kontinuálně a pokud to nebude vycházet, tak očekáváme, že se k tomu nějak postavíte. Oni se diví, že tohle jsme po nich nikdy nechtěli. Ale doba je jiná. Tehdy se domluvili na ÚV, vy těžíte, my těžíme, jsme přátelé, nebudeme si překážet.
Ukazuje se, že měření na našem území bude muset financovat stát. Jsem rád, že pan ministr Brabec se k tomu staví čelem a měřící síť vznikne.
Je potřeba říct, že Polsko vyrábí 84 % energie z uhlí a že není úplně reálné slibovat lidem, že přestanou těžit. Zvlášť, když si příští rok zkolaudují nový blok elektrárny. Krutá realita je, že těžit budou, dokud tam bude nějaké uhlí a my musíme udělat všechno pro to, aby dopad na naše obyvatele, kteří bydlí blízko, byl co nejmenší.
Budete vyžadovat písemně příslib, že když měřící stanice budou hlásit výrazně zvýšené hodnoty, Poláci těžbu zastaví nebo s ní odcouvají?
Oni normy plnit musí, i když se jedná o území jiného státu. Kdyby se ukázalo, že normy jsou dlouhodobě překračovány, budou muset činnost zastavit nebo snížit rozsah.
Nakonec zabrousíme do politiky. V Libereckém kraji vládnete ve čtyřkoalici, kterou ale vy Starostové máte poměrně pevně v rukou, v devítičlenné radě máte pět lidí.
My tu většinu ale nepoužíváme. Když jsme do koalice na začátku šli, řekl jsem všem partnerům, že nemám ve zvyku používat hlasovací většinu. Myslím si, že by to ani nefungovalo. Pokud by hlavně ti menší partneři viděli, že jsou tam jen pro ozdobu, neměli by důvod v koalici setrvávat. Drtivá většina věcí se v radě schvaluje jednohlasně, někdy po dlouhých a opakovaných debatách o problému.
Budete chtít, pane hejtmane, příští rok obhájit svoji pozici?
Mám to tak, že pokud o to kolegové budou stát, jsem připraven kandidovat. Potřetí a naposledy, tři období by byly tak akorát, pak už by to nebylo zdravé ani pro instituci, kterou člověk řídí ani pro něj samotného.
Tohle ale byla fráze... Chtěl jsem slyšet odpověď chlapa, který řekne ano, chci být dál hejtmanem.
Ano, tak to je. Ale musím v rámci hnutí získat podporu. A o tu si řeknu.
Baví vás být hejtmanem?
Baví, jinak bych to nechtěl a nemohl dělat. Stejně jako mě bavilo deset roků na radnici, baví mě to i tady.
Potřetí a naposledy. Pokud se ale podívám dál v čase, kam se po angažmá na kraji chcete vrhnout? Na radnici jste už byl, poslancování jste si na chvíli taky zkusil... Kam by vás to táhlo?
Jsem spíš exekutivní člověk, nedokázal bych se ve sněmovně přít o čtvrtý řádek v pátém odstavci. Takže nevím, jestli se ještě někdy odhodlám kandidovat s vážným úmyslem být poslancem. Opravdu nevím...
Nakolik rozhodování o kandidatuře na hejtmana může ovlivnit finále vašeho soudu?
V prosinci to podle mého neskončí, jestli to skončí, tak možná někdy v lednu nebo únoru. Celou dobu, dlouhých pět let říkám, že pokud bych neměl čisté svědomí, tak bych to nezvládl, protože tlak je obrovský. Vliv na rozhodování to samozřejmě má. Už minulé volby jsem si prožil v pozici obviněného a předvolební kampaň byla zvláště odporná. Lidsky to není nic, na co by se člověk těšil. Na druhou stranu, soud je o věci, kterou jsem neudělal, o tom jsem přesvědčený na dvě stě procent, bez toho bych v téhle kanceláři nemohl vůbec fungovat.
(mes); foto: Liberecký kraj
České a moravské kraje slaví patnácté narozeniny. Od doby svého vzniku, kdy jejich úřady fungovaly takřka v polních podmínkách, prošly velkým vývojem a změnily se v sebevědomé samosprávné celky respektované na centrální politické úrovni. O tom všem jsme hovořili v „narozeninovém“ rozhovoru s nejmladším ze současných hejtmanů Martinem Netolickým, který stojí v čele Pardubického kraje.