„Reálný efekt fúze nemocnic se ukáže až s odstupem několika let,“

říká lékař a náměstek generálního ředitele Nemocnice Pardubického kraje Vladimír Ninger

VOLBY 2016 - Po téměř 2 letech fungování pěti nemocnic akutní péče na území Pardubického kraje spojených do jedné společnosti s názvem Nemocnice Pardubického kraje lze konstatovat, že fúze nemocnic, která byla zcela zásadní koncepční změnou zdravotnictví Pardubického kraje, proběhla úspěšně.  

Nemocnice hospodařily při obratu ve výši 4 miliard korun v roce 2015 se ziskem, který činil přibližně 400 tisíc korun. 

To je třeba považovat za velký úspěch. A to nejen kvůli tomu, že v nemocnicích došlo k radě organizačních změn a byl zde zachován stejný rozsah a struktura poskytované péče. 

Je jasné, že spojené nemocnice budou muset i nadále řešit obecné problémy českého zdravotnictví. Těmi podle náměstka generálního ředitele společnosti Nemocnice Pardubického kraje Vladimíra Ningera jsou a budou zejména nedostatek kvalifikovaného personálu v nemocnicích a také stárnutí populace. S tím souvisí rovněž měnící se požadavky na strukturu poskytované péče. Moderní metody léčení usnadňují a zkracují, na druhé straně stárnutím populace se nemocnost zvyšuje.

„Reálný efekt fúze nemocnic v Pardubickém kraji však bude možné hodnotit až s odstupem několika let,“ říká Vladimír Ninger.

Jaké byly v poslední době Investice do krajských nemocnic?

Jen za loňský rok 800 milionů korun! Jen za loňský rok bylo do pěti nemocnic akutní péče v Pardubickém kraji investováno 800 milionů korun. Polovinu částky věnovala nově vzniklá akciová společnost Nemocnice Pardubického kraje do nových technologií a přístrojů, ta druhá pak šla na stavební investice. Investice se uskutečnily z ROP (Evropské dotace), prostředků vlastníka, Pardubického kraje, zdrojů MZ a vlastních zdrojů nemocnice.

K čemu to bylo dobré? 

Moderní technologie usnadňuje a zkracuje léčení nemocí. Pro pacienty se i jejich zásluhou stává daleko snesitelnější, což je hlavní efekt technologického pokroku v medicíně.

Díky novým technologiím se nemoci, které byly před časem neléčitelné, stávají léčitelnými, neřešitelná zdravotní omezení najednou řešitelnými.

Druhým a dnes rovněž velice podstatným efektem investic do vybavení a technologií je větší pohodlí pro zdravotníky a jejich práci. Všichni, kdo si v životě zvolili poslání léčit a pomáhat druhým, to chtějí dělat na nejvyšší možné úrovni a ta není bez moderních technologií možná.

Co je však důsledkem technologického pokroku ve zdravotnictví? Na jedné straně stále dokonalejší, ale také podstatně nákladnější technika, jejíž pořízení naráží na možnosti společnosti tyto technologie financovat.

Mám vážné obavy, že tato disproporce se bude do budoucna ještě prohlubovat. V blízké době se akciová společnost Nemocnice Pardubického kraje hodlá zaměřit na zkvalitnění diagnostiky a kontroly léčby zhoubných onemocnění. V dlouhodobém horizontu je potom zcela na místě zabývat se myšlenkou nové krajské nemocnice. Ta stávající je už totiž na hraně svých možností. 

Systém zdravotní péče se potýká s problémy. Jak je řešit?

Nejzávažnějším problémem je z mého pohledu chybějící kvalifikovaný personál a to jak lékaři, tak sestry

Čím to je?

Předchozími pravicovými vládami byl bohužel významně změněn systém vzdělávání jak lékařů, tak sester. Je třeba jej nastavit tak, aby byl udržitelný a nemusel se neustále měnit a korigovat.

Jsem přesvědčen o tom, že doba přípravy zdravotnického personálu by se mohla zkrátit. Současně s tím by však měl mít dost času pro svůj další odborný rozvoj a vzdělávání. To by se celkem logicky pozitivně projevilo na jeho kariérním růstu.

Například zdravotním sestrám by určitě pomohlo, kdyby některé své úkoly mohly delegovat. Třeba na ty, co uplatnění na trhu práce hledají jen těžko - patřičně proškolené mladé lidi bez praxe nebo nezaměstnané. Ti by za tuto šanci jistě byli vděční.

Pro zlepšení celého systému je důležitá i motivace pracovat ve zdravotnictví. Samotná finanční totiž k udržení zaměstnanců v tomto oboru postačuje jen zřídka. Proto by určitě nebylo od věci zamyslet se nad výhodami pro pracovníky s malými dětmi nebo třeba pro zaměstnance ve vyšším věku. S tím by mělo jít ruku v ruce také vytváření adekvátního pracovního prostředí.

Dobrým pomocníkem mohou být i nové technologie, které člověku usnadňují práci a současně zvyšují úroveň poskytované péče.

Co je jedním z nejpodstatnějších faktorů, který ovlivňuje kvalitu poskytování zdravotní péče v České republice a tím pádem i v Pardubickém kraji? 

Jednoznačně zdravotnický personál a jeho dostupnost na trhu práce. Není třeba si nic nalhávat, nedostatku zdravotnického personálu čelí celá Evropská unie. Podle současných odhadů chybí na unijním trhu práce více než jeden milion kvalifikovaných pracovníků.

Jen pro srovnání, v českých nemocnicích pracuje jen asi osm procent zahraničních lékařů a pouhá dvě procenta sester. Podle statistik Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) se zahraniční zdravotničtí pracovníci České republice spíše vyhýbají. Naopak například v Austrálii a na Novém Zélandu je více než polovina lékařů a sester cizinců. U sester je podobná situace rovněž ve Švédsku.

Čím to je? 

Hlavními příčinami této situace jsou nižší platy zdravotníků v České republice, lepší pracovní podmínky a jednodušší systém vzdělávání v zahraničí.

Co se s tím dá dělat?

S řešením nedostatku kvalifikovaných zdravotnických pracovníků nám Evropská unie nepomůže, to musíme hledat sami.

Nabízí se změna legislativy, která by upravila vzdělávání zdravotnických pracovníků. Jsem přesvědčen, že by bylo možno dobu jejich vzdělávání zkrátit. U sester dobu studia, u lékařů doba postgraduální přípravy. 

U lékařů dále jistě stojí za úvahu zvýšení kapacity lékařských fakult, zvážit kupř. zavedení stipendií pro lékaře, kteří by se zavázali pracovat po úspěšném absolvování lékařské fakulty v ČR tak, abychom dokázali zabránit exodu mladých lékařů do ciziny. Bude-li v budoucnu lékařů dostatek, zvážil bych souběh praxe plně kvalifikovaných lékařů v nemocnicích s privátní praxí. To by snížilo nároky na mzdy v nemocnicích, možná i zlepšilo úroveň péče v ambulantním segmentu a mohlo by to zajistit i dostatek lékařů pro zajištění pohotovostí v nemocnicích.